Les zpívá, víš?
Poslouchej, třeba uslyšíš.
Teď, když s půlnocí
se střídá svítání
a ticho je hustší než tma,
na kterou měsíční nitky
natahují struny,
uslyšíš něžnou melodii,
vítr ji vybrnkává
lístky osiky
a kapičky rosy
zvoní o trávu.
Les zpívá, víš?
Neříkej, že jej neslyšíš.
Křídla nočního ptáka
lehounce pohladila
vůni jehličí,
znělo to jako vílí vzdech,
když si závoj zamotala
do kvetoucích šípků.
A kůra stařičkých borovic
šeptá líbezným altem
jantarové slzy pryskyřice.
Ze všech tónů lesa
poskládají píseň
noční motýli,
co sešívají její zlomky
střípek po střípku.
Jediný akord harmonie
rozechvívá ticho
a každá jeho nota
je v něm krásná.