Kniha, Mladá kresba, Simeona Hošková, 1984.

Svazek Mladá kresba navazuje na publikaci Luboše Hlaváčka Současná kresba (Odeon, 1976). L. Hlaváček ve své knížce kresbu charakterizoval jako výtvarný žánr sui generis, nadaný vlastními estetickými hodnotami, ale víceméně pracovně závislý na hlavní umělcově profesi. S. Hošková tuto koncepci přijímá. Upozorňuje však, že u mnoha mladších autorů se objevuje jistý funkční i významový posun, jehož výsledkem je často pojetí pojetí kresby jako definitivního, svébytného díla. Tento jev se odráží v technice a stylu kresby, jež se zřetelně sbližují s malbou a grafikou, a projevuje se i v její společenské funkci: kresba přestává být soukromou záležitostí autora a aspiruje na všestrannější komunikaci s publikem. Přes svůj mnohdy velmi průbojný a experimentální ráz neztrácí mladá česká kresba kontinuitu s tradicí a ve svých nejlepších dílech obohacuje široké spektrum naší soudobé výtvarné kultury.