Tichá krajina v jemném přechodu zeleně a modři. Dva holé stromy stojí pevně jako svědkové okamžiku – a na okraji výjevu liška právě mizí v pohybu. Skok zachycený v půli, napětí v těle, ocas v oblouku.

Motiv působí klidněji než předchozí varianta – víc prostoru, víc ticha. Liška není středem, ale součástí krajiny. Jako by se scéna odehrávala někde za hranicí slov.

Barevná glazura vytváří mlžný horizont, spodní teplý tón země dává kompozici stabilitu. Nepravidelný tvar spodní linie dodává pocit přirozenosti – jako krajina, která není nikdy dokonale rovná.

1,7 dcl