Liška tu nestojí proto, aby lovila.

Stojí proto, že je tady.

Dívá se do prostoru, který není ani les, ani pole – jen přechod. Stromy jsou holé, krajina ztišená, vzduch chladný a čistý.

Je to okamžik mezi kroky.

Chvíle, kdy se svět na vteřinu nehýbe.

Motiv působí jemně a soustředěně. Liška je lehká, pozorná, ale klidná – jako by poslouchala něco, co není vidět. Stromy jsou jen naznačené, bez listí, bez času. Krajina není konkrétní místo, spíš pocit.

Glazura je tlumená, s přirozeným přechodem barev a lehkým stékáním u dna. Hrnek působí otevřeně a tiše, dobře se drží a nic si nevynucuje. Je to kus pro pomalé ráno, pro chvíle, kdy se nechce mluvit.