Než jsem dorodila poslední krabici , byla jsem dávno přesvědčená, že v tomto životě už nikdy a nikomu. Při svém slábnoucím zraku nastal problém už při demontáži každé krabice. Pidi šroubováčkem odmontovat megapidi šroubečky, pantíčky a zámečky je pro mě nadlidský výkon, páč musím používat kromě svých lup v rámu lupu ruční. No a pak ta malba - to už bych raději malovala velkého jelena, než tyhle titěrnosti a při stavu jakžtakž normálním mě držela v mezičasech komunikace na profilech, kafe a cigáro. Když jsem končila se štětci, ještě pořád nenastal ten pravý okamžik slastného pocitu, že je hotovo a naopak se mi ježily všecky chlupy po těle při představě montáže všech těch plíšků a  šroubečků.No a jak už to chodí , když je tvor nervní a na něco se usilovně soustředí, většinou je to naopak průser.A tak mi ty blechy se závitečky padaly na zem a slepejš se plazil a po hmatu hledal a hledal a když našel a trefil se do každé pididírečky na šroubeček, aby deklíček klapal a zaklapával, to byla teprve pak sakra úlevička :-)

Ještě vysvětlivka důvodu, proč někdy sklouznu k těmto pohádkám, které můžou zavánět verbálním prodejem práce.. Kdepák, přátelé - důvod je mnohem prostší! Jednak se u slohové práce zklidním po akci , no a kdyby mě chtěl někdy někdo ukecat k podobné tvorbě, počtu si v historii a dokážu lépe zvládnout NE :-)

Takže tahle škatule je z jakéhosi dřeva, je vysoká 8 cm a široká z rohu do rohu 16 cm :-)