Náramek Nositele duše

Byla jednou jedna duše. Běžela a běžela, ale nikdy nebyla schopná svého nositele dohnat. Nositel duše měl pořád něco důležitého na práci. Nejdříve jak rychle dospět, studium, hledání nového zaměstnání, splácení úvěrů, závist vůči kolegům, povýšení, pak nové úkoly, informace, rodina, sliby, termíny, e-maily, nemoc, rozvod, nová manželka a nové sliby… Nositel duše běžel a běžel.

Na jedné ze svých pracovních cest se ráno vzbudil po bujaré noci, prudce vstal z postele a před očima se mu zatemnilo. Lehl si a vystrašeně čekal, jestli se mu zrak vrátí. Snad i na chvíli zaspal, a když otevřel oči, viděl opět denní světlo a svět kolem sebe. Nositel duše se snažil vzpomenout, co se mu stalo… Nechápal, proč se nemůže dovolat své dceři, proč si ho jeho láska zablokovala, proč nepoznává svůj vlastní odraz v zrcadle… A kdy mu tak náhle zešedivěly vlasy? Proč ho cizí žena oslovuje jako svého manžela, jaké jsou jeho sny, jaká je jeho práce…

„Pane doktore, co se mi stalo, proč si nepamatuju tolik věcí?“

„Pamatujete si, kdy jste byl naposledy šťastný?“ zeptal se lékař a přitom horlivě zapisoval své poznámky na papír.

„Já… asi jsem nikdy nebyl opravdu šťastný… možná, když se mi narodila moje dceruška… ale na druhý den jsem musel jít zase do práce... tolik jsem toho zmeškal.“

„Já myslím, že je to zcela jasné. Ztratil jste duši. Denně vidím ten samý pohled… Duše běžící za těmi, kteří ji měli chránit ve svém srdci. Někdy člověk zaběhne tak daleko, že duše není schopna ho najít.“

„Už se nikdy nevrátí? Jak ji znova najdu?" zděšeně se zeptal Nositel duše.

„Vrátí se, nemusíte nic dělat. Jen si sedněte a čekejte. Nemůžu vám bohužel říct, kolik to bude trvat… možná týdny, možná měsíce. Vaše duše vás musí dohonit, běžel jste moc rychle.“

Nositel duše se rozhodl, že se vydá k moři. V malebné rybí vesničce si pronajal domeček, sedl si na verandu a čekal a čekal... Díval se na obzor a doufal každým novým dnem, že by duši mohl spolu s vycházejícím Sluncem spatřit. V jednu noc se mu přisnil sen. Spatřil v něm malého kluka, který se mu snažil něco říct, ale nemohl mluvit. Z jeho úst nevycházel žádný zvuk ani slova. Nositel duše ho tedy poprosil, aby to, co mu chtěl sdělit, napsal na papír. Kluk namaloval na malý papírek modrobílé oko. To oko nositel duše už viděl, ve vesnici ho prodávají na každém rohu. Hned ráno se tedy nositel duše vybral odhalit tajemství oka.

„Je mi líto, ale opravdu nevím, jak by vám mohl nazar pomoci najít vaši duši… Nazar nosíme jako ochranu proti zlému pohledu, když vám někdo nepřeje. Můj soused odnaproti například na mě pořád vysílá temné síly, závidí mi, že mám svobodnou práci, která mě baví, zatímco on musí makat v továrně.“

„Kdo by mě mohl nenávidět…moje bývalá žena se na mě zlobí… to je pravda, ale je to anděl nikdy by mi nechtěla ublížit…“

„Věřte mi, neumíte si ani představit, čeho jsou ženy schopné, vezměte si jeden, uleví se vám.“ 

Tehdy Nositel duše pochopil. To byl on sám, kdo se nenáviděl. Tím, kým se stal. Vzpomněl si, kým toužila jeho duše být, na sen malého chlapce a slíbil, že už nikdy nebude stát své duši v cestě, aby se mohla vrátit. V první letní den se Nositel duše vydal na autobusovou stanici, aby vyzvedl svou dceru, která mu přece jen dala šanci, napravit co se v jejich vztahu pokazilo. Pomalu a bezstarostně si vykračoval, když náhle uslyšel neznámy hlas: „Utíkej, bude smutná, když tě tam neuvidí stát.“ Tak nositel duše začal běžet… autobus právě přicházel k nástupišti… chyběly vteřiny a přišel by pozdě! Slzy jeho dcery, by možná nebyly slzami štěstí jako tomu bylo teď. Nositel času přivoněl k vlasům své dcery a s dojetím v hlase pravil: „Děkuji Ti dušičko, že jsi se vrátila. Rád opět slyším tvůj hlas.“.

• Velikost: univerzální (posuvný, roztahovací)
• Prosím nezapomeň, že barevná skutečnost může být trošku jiná, raději mne předem kontaktuj, pokud si chceš být jistější odstíny :)

To, po čem tvá duše touží, je to, co je ti ušito přímo na míru. Je to klíč ke štěstí a životu prožitém v poslání a naplnění. Pokud toužíš po práci, která tě bude naplňovat, po úspěchu, tvorbě, seberealizaci, svobodě, hojnosti a nepřichází to, nezoufej! Tento nazar ti pomůže naladit se na svou duši a zjistit kým chce být, a tím uvést věci do pohybu. Ty si tvoje duše a ona je tebou. Možná to bude hned nebo možná bude nějakou dobu trvat, než se z nehmotného stane hmatatelné.

Hlas své duše poznáš tak, že nesoudí a neříká, že něco není možné nebo že na to nemáš. Nemusí tě hned napadnout konkrétní věci nebo činnosti. Představ si, že by ses mohla nějakým kouzlem stát kýmkoliv, kam tvé srdce zamíří. Můžeš si třeba i všímat, jací lidé, jaké příběhy tě přitahují, kde v sobě ucítíš – taková bych chtěla být, toto by mne bavilo. Je to proto, že tyto kvality v sobě máš, jen si jich třeba nejsi vědoma a nevyjadřuješ je.

Tak kým jsi? Učitelkou? Umělcem? Laskavým člověkem, matkou, knihovnicí, taínkem v domácnosti, alchymistou, mudrcem, chceš objevovat, cestovat, psát, léčit?

Nikdy není pozdě, aby se duše stala tím, kým ve skutečnosti vždy měla být.

P.s. Dokážeš uhodnout, kým toužil být náš Nositel duše? Ano správně, toužil být dobrým otcem.