Tak překrásné jsou nálezy podél břehů řek, zvláště těch zamilovaných našich zákoutí, tohle je ve Skryjích, kde nám bylo dovoleno nějaký čas bydlet a zátoka se stala našim druhým domovem. Miluji řeku.

"Nestav na vlastní převaze. Dnes ji máš. Ale na jak dlouho? Jak dlouho jsi ji neměl? Svět se vyznačuje změnou. Nic nemá trvání. Nic nezůstává. Nebo snad něco zůstává? Ano, zůstává všechno, co vydobudeš pro svou duši a to tě provází z života do druhého. Podívej se na génia, jakým byl Mózart. Po několik životů utvářel své hudební nadání tak, aby je pak za několik málo let svého života dovedl k velké dokonalosti. Po lidské stránce se toho však naučil málo, a proto zemřel mladý. Mimořádné nadání mu překáželo v jeho nutném duševním vývoji. I Einstein byl génius. Své vyjímečné nadání však nepoužíval proto, aby se sám sebe a ostatních stranil, ale aby mohl ještě více a diferencovaně růst. Einstein byl duše, tkerá o nějakém pocitu převahy nevěděla a ani vědět nechtěla. Znal záludnosti života, nestálost a klam. Proto se pevně držel své víry a svůj čas na zemi využil k prohlubování kontaktu s Bohem. Byl to génius? Byl nadřazen mnohým? Jak jsou tyto otázky nepodstatné. V hloubce svého nitra byl šťastný a spokojený. To bylo rozhodující. To zůstalo." 18. 6. Promluvy k Západu, Sathya Sai