Noční motýl

Olej na plátně

Rozměr: 50x70cm, s rámem 58x78cm

Pozor! Tento poněkud temný obraz vůbec nesouvisí s písní Noční motýl, kterou zpívá Hana Vítová ve stejnojmenném filmu pro pamětníky:

Noční motýl v lásce znamená,

že je marná, že je ztracená...

Ve skutečnosti se jedná o motýla, kterého můžeme vidět v levém dolním rohu obrazu, martináče hrušňového (pro úsporu času i prostoru dále jen zkráceně M.H.) kterého bezpochyby všichni známe. Nebo aspoň bychom jej měli znát, neboť je to největší motýl nejen naší republiky, ale i celé Evropy. Má rozpětí kolem patnácti centimetrů a na originále obrazu (který má 50x70cm) je vyobrazen ve skutečné velikosti. U nás se však vyskytuje pouze sporadicky, především na jižní Moravě nebo v Polabí. Jako prst velká zelená housenka se živí listím především ovocných stromů a to i meruněk a hrušní, jež mají tuhé, kožovité listy, které téměř nic jiného nežere.

M.H. byl také podnětem francouzského entomologa Jean-Henri Fabreho (1823-1915), který položil základy výzkumu feromonů, inspirován právě M.H. V klícce v jeho pokoji se mu z kukly vylíhla krásná samička M.H. (při kuklení přede podobné vlákno jako bourec morušový). Jaké bylo ale Fabreho překvapení, když přišel večer do pokoje a ten byl plný samečků, kteří kroužili kolem klícky a otevřeným oknem přilétali další. Fabre celkem správně usoudil, že nepřiletěli jen tak, ale něco je muselo přilákat, zřejmě pach. Následovaly různé pokusy nejen jeho, ale posléze i dalších vědců. Feromon samiček M.H. se šíří všemi směry (dokonce i proti mírnému větru) tak intenzivně, že ještě na 8km jej sameček spolehlivě zachytí, a dokáže určit i směr, odkud se se šíří.

Motýli jsou hmyzem s přeměnou dokonalou, tj. mají stádia: vajíčko, larva (housenka), kukla, dospělý jedinec. Asi nejzajímavější je to kuklení. Housenka se v kukle prakticky rozpustí a z vytvořeného materiálu vznikne naprosto jiný tvor – motýl. Ten nejenže nemá kusadla, dospělý M.H. dokonce nemá vůbec žádné trávicí ústrojí a po celou dobu co je motýlem, nepřijímá potravu. Žije pouze sexem!

Jistý M. Dessault. kdysi prohlási, že čmelák vzhledem k malé ploše křídel a velké hmotnosti v podstatě nemůže létat, ale protože to neví, létá. O motýlech můžeme říci to samé. Ovšem obráceně. Na rozdíl od čmeláků mají přehnaně obrovitá křídla a lehoulinké tělo. Už to, že dokážou máchnout tak obrovskými křídly (M.H. jimi mává cca 8x za sekundu), znamená, že musí mít neuvěřitelně vyvinuté prsní svalstvo, ale když už mávne dolů a vznese se, jak to, že když máchne zase nahoru, sebou nepraští zpátky na břicho? To je, panečku, záhada.

Vzducholoď, kterou vidíme v pozadí, vypadá, jakoby s námětem obrazu neměla nic společného, ale je to jen zdání. Na rozdíl od vzducholodí či horkovzdušných balonů, které létají výhradně ve dne, tato vzducholoď má povinné noční osvětlení. Kromě osvětleného identifikačního loga vidíme ještě na levoboku červené poziční světlo (na pravoboku je zelené), červený maják na vrcholku i bílé zadní světlo. Spodní stroboskop (blikající bílé světlo) je zřejmě právě ve fázi zhasnuto. Kromě povinných letových světel jsou na kabině ještě červená koncová světla pro případ, že bude loď přistávat mimo letiště. Z těchto důvodů může být tato výjimečná vzducholoď právem nazývána nočním motýlem. Nemluvě o jménu na boku vzducholodi „SATURNIA PYRI“, což je latinský název M.H. (koncovka .CZ je, přiznávám, poněkud matoucí). Oním nočním motýlem je tedy možná právě tato vzducholoď a naopak M.H. v dolní části obrazu se tam možná jen tak mimoděk připletl.

...letí, letí, do tmy odletí,

láska je radost i prokletí.

Tak pokračuje refrén Hany Vítové, ovšem nebere v úvahu fakt, že pokud jakýkoliv noční hmyz přiletí ze tmy do světla, už do tmy neodletí. Proč? Na to existuje hned několik teorií, ale žádná není příliš uspokojivá. Jedna z posledních třeba tvrdí, že noční hmyz letí pod určitým azimutem vůči nějakému světelnému zdroji (např. Měsíci), aby udržel přímý směr. Protože ale třeba taková pouliční lampa je silnější a příliš blízko, neletí hmyz po přímce, ale po spirále, až nakonec skončí u lampy. A kdykoliv vyrazí pryč, skončí zase pod stejným azimutem zpátky u lampy. Takže nevěřme všemu, co se zpívá. Neodletí. Nemůže. Ovšem s tou láskou je to pravda. Setsakramentská pravda.