"Tvé prodlévání na zemi provázejí přání. Přání vznikají z toho, že již jsi na zem přišel se silným přáním, tvé já touží přivolat zpět blaženost, kterou jsi zažil na onom světě. Toto přání tvé ego přeměňuje na hledání štěstí ve světě. Hledá ho celý život. A to po mnoho životů. Smysl toho hledání je zbystřit tvé vědomí. Svým uvažováním a skrze své zážitky dospěješ časem do bodu, kdy hledáš a nalézáš štěstí v sobě a ne ve vnějším světě. Když ho najdeš, ustávají tvá přání a končí tvé hledání. Až sem je to dlouhá cesta, neboť mája, vnější svět, ti stále znovu zrcadlí iluzi, že vše, co hledáš, bys mohl nalézt ve světě. Avšak to vede jen k zapletení a připoutání se k zemi. Tím nechci říci, že vše, co svět nabízí, je špatné. Problém, jako vždy, nespočívá ve světě, ale v tobě, tj. tvém myšlení. Je vlastností myšlení, že ulpívá na materálním. Vytváří vazby, které ti dříve nebo později způsobí utrpení, protože všechno pozemské má svůj čas. Časem pomine. Když jsi se připoutal, prožíváš ztrátu jako bolest. Proto platí zlaté pravidlo. Radostně užívej života. Užívej vše, co krásného ti Pán daruje. Používej to a obohacuj svůj život. Ale nevaž se ani na věcech ani na lidech. Žij tak, abys byl schopen bez nejmenšího pocitu bolesti kdykoliv vše odevzdat. Stále měj na mysli, "Bůh mi to dal. Všechno leží v Jeho moci. Vezme li si to zpět, měla by ve mně zůstat jen vděčnost za to, že jsem to směl tak dlouho užívat." Užívej světa a buď si stále vědom, že k užívání patří umět se všeho pustit. Kdo se nedokáže pustit, nedokáže užívat, neboť strach ze ztráty mu stále sedí v týle. Miluj život. Miluj nádheru, která je kolem tebe. Miluj Boha, který ti to všechno dal. A buď šťasten, že ti daroval i schopnost oprostit se, díky čemuž můžeš vše užívat a vychutnat, aniž bys nakonec musel trpět."  Z Promluv k Západu