Někdy se tak prostě stane, že člověka políbí Múza a na bílý papír se kromě čar a tahů štětcem snese i pár písmenek, slov a vět.

Já jsem do tohoto obrazu vetkla verše o lásce od mých oblíbených klasiků. 

Meditační a motivační obraz, kterým si každý den při pohledu na něho uvědomíme svou ženskost, něhu, lásku, sebelásku a zároveň pokoru i sílu. Sílu ženy, sílu všech žen na tomto světě, hybnou sílu vesmíru.

Růžová barva je barvou srdeční čakry.

Akvarelový papír ve formátu A3, černý marker, akvarelové barvy.

Zarámováno v černém rámu o rozměrech 51 x 42 cm..

Jaroslav Seifert

Píseň o lásce

Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
– ani strach, že Přijde zklamání -,

abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.

*******

Jaroslav Seifert

Píseň o Viktorce (úryvek)

Ty, lásko, pozdravena buď,
buď věčná, skutečností jsi-li.
A jsi-li snem, jen neprobuď
mé oči, i když den je bílý.
Člověk je šťasten, třeba šílí,
ty, lásko, pozdravena buď!

*******

Konstantin Biebl

Milenci

Až umřem, staneme se květinami.

Ve dne budeme lidem pro radost
a v noci budem sami.