Panna Orleánská

Rozměr: 20x60cm

Bez rámu, jsou malovány i boční hrany obrazu

  Panna Orleánská je u nás známá spíš jako Johanka z Arku. Její křestní jméno je však Jeanne a to se v češtině vyslovuje jako Jana, nikoliv německy Johana. Ale přátelé ji oslovovali Jehanne, což by té Johaně odpovídalo. A taky se chybně říká z Arku, ve francoužtině: ďArc. To by znamenalo, že má šlechtický titul jako třeba ďArtagnan. Ve skutečnosti byla dcerou venkovského sedláka, jehož příjmení bylo Darc (nebo Tarc?), což se vyslovuje stejně, jako ďArc. A protože v té době málokdo uměl číst, nebyl problém přesvědčit vojsko, že je vede šlechtična. To rozhodně vypadalo líp. Později byla za své zásluhy skutečně povýšena do šlechtického stavu, ovšem dostala přízvisko „du Lys“.

    Jak ale uspěla u dauphina Karla, francouzského následníka trůnu, je záhadou. Na rozdíl od Angličanů základ francouzského vojska tvořila šlechtická jízda a postavit do jejich čela kmána, k tomu ještě ženskou a navíc nezletilou, bez jakýchkoliv vojenských zkušeností, bylo zcela proti všem zásadám tehdejších panských mravů.

    Jedna z možných tezí naznačuje, že Jana mohla být utajenou dcerou Izabely Kastilské, která prý byla poněkud lehčích mravů. V tom případě by Jana šlechtičnou opravdu byla a dauphin Karel byl jejím nevlastním bratrem. To by také vysvětlovalo skutečnost, že ji Karel nejenže přijal, ale dokonce jí poskytl oddíl vojáků, aby to nandala Angličanům. Vy snad byste dali nějaké cizí sedmnáctileté vesničance, která vede nějaké zmatené řeči o Božím poslání, svoje zaměstnance, aby je vedla na téměř jistou smrt proti přesile nepřátel?

    Přezdívku Panna Orleánská dostala Jana právě podle toho prvního, poněkud šíleného tažení, při kterém se podařilo osvobodit Orléans. Poté svedla několik dalších úspěšných bitev, čímž zvrátila dosavadní vývoj pro Francouze už prakticky prohrané stoleté války a dotlačila Karla až ke korunovaci francouzským králem.

    Jana získávala na čím dál větší popularitě lidu a Karlovi, ale i církvi to bylo čím dál víc proti srsti. S těmi svými kecy už začínala všem jít na nervy. Přestávali ji podporovat a při bojích o Paříž byla zajata Burgunďany, kteří ji prodali Angličanům. Ti ji v zinscenovaném církevním soudu nechali prohlásit za kacířku, přičemž hlavním důkazem její hříšnosti bylo, že nosila mužský oděv, který, jak známo probouzí nestoudnost (jen se podívejte, jací jsou chlapi chlípníci). Nakonec tedy Jana skončila na hranici, jak se na správnou kacířku sluší a patří a všichni si oddechli, že to takhle dopadlo.

    Oddechnout si mohli i naši předkové, neboť je známo, že Jana poslala dopis českým husitům, aby přestali dělat vylomeniny a obrátili se pokorně zpět do lůna katolické církve, jinak že proti nim vytáhne s vojskem. Ovšem jestli byla vskutku autorem listu, není jisté, neboť neuměla psát a všechnu korespondenci za ni vyřizoval písař, zpravidla bratr Parquerel, její osobní zpovědník. Takže to možná byla jen jeho osobní iniciativa.

    Jana byla upálena 30. května 1431. Ještě v tomtéž století (r. 1456) byla církví rehabilitována, v r. 1909 byla blahořečena a r. 1920 byla prohlášena za svatou. Na rozdíl třeba od Jana Husa, který rehabilitován nikdy nebyl, i když o to byla papežská stolice několikrát žádána. Nejspíš proto, že nenosil mužský oděv, ale kněžskou sutanu a to i v čase osobního volna.

    V postatě není ani z našeho státního svátku zcela jasné, jestli máme 6. července oslavovat Jana Husa jako takového, nebo to, že byl ten kacíř konečně upálen. Ale podobným způsobem slavíme i další vraždy v historii, jako například zavraždění svatého Václava v září, nebo ukřižování Ježíše Krista o velikonocích. A kdoví, jak by to vypadalo, kdyby tito a jim podobní mučedníci nebyli usmrceni, ale žili dlouhým životem? Většinou to totiž byli lidé, kteří byli schopni pozměnit, nebo přímo zvrátit chod dějinných událostí. Nejspíš by všechno bylo trochu jinak, všechno by se nějakým způsobem posunulo, změnilo a něco by možná ani vůbec nebylo. A ani my bychom se díky tomu možná vůbec nenarodili. Byl by tady místo nás někdo úplně jiný, cizí!

    Takže díky jejich mučednické smrti jsme vy i já naživu. Umřeli za nás a dá se říct, že z našeho pohledu byla jejich smrt a mezi nimi i Jany z Arku jedině správná.