Mám ráda zvonkohry. Vlastně spíš jejich zvuky a vlastně spíš těch kovových. Taková bambusová zvonkohra, kterou jsem měla zavěšenou za oknem byla hlučná i při bezvětří a když začal foukat vítr, tak to byl rachot, který postupně začal lézt na nervy mně i mým sousedům a tak byla vyhnána na moji zahrádku, kde si může plašit koho chce. No a tyhle staré lžíce mi ležely dlouhý čas v šuplíku a čekaly, až je vylovím a něco s nimi provedu. Bohužel jsem nenašla nějakou vhodnou haluz a tak jsou pod dozorem vařechové  slečny zrzky. Oproti bambusu cinkají krásně a neomrzitelně, takže on ten název není zas tak výstižný :-) 

Vařechu jsem pomalovala akrylem,vyvrtala dírku na špagátek k zavěšení a dírku na "ruce", na kterých jsou lžíce zavěšeny.