Tento obraz není jen podzimní les. Je to okamžik, kdy se čas zastaví.
Teplé, hořící odstíny oranžové, karmínové a zlaté objímají cestu, po které kráčí otec s dcerkou a synkem. Drží se za ruce – pevně, něžně, tak, jako by věděli, že právě teď je všechno na světě přesně tak, jak má být. Slunce prosvítá korunami stromů a klade jim pod nohy zlatý koberec z listí, jako by sám život říkal: „Tady jste v bezpečí. Tady jste doma.“
Každý tah štětce nese vzpomínku – šustění listí pod nohama, smích dětí, který se ještě ozývá v korunách, vůni vlhké země a dřeva, objetí, které nepotřebuje slova. Siluety postav jsou temné, ale ne smutné – jsou plné tepla, protože světlo za nimi je silnější než tma před nimi. Jdou dopředu, ale neodcházejí. Jdou společně. A v tom spočívá celý příběh.
Malba vibruje emocemi – je to slib, že i když podzim přijde a listy opadají, láska zůstává. Je to vzpomínka na dny, kdy jsme ještě věřili, že některé cesty nikdy neskončí. Je to objetí na dálku pro každého, kdo někdy cítil, jak důležité je mít se koho držet.
Technika: akryl na plátně s výraznou strukturou – cítíte pod prsty tu drsnost kůry, hebkost listí, teplo slunce.
Rozměr: 40×29,5cm
Podepsán autorem, připraven pověsit a nechat ho mluvit k srdci.