Přátelství v horách v pohraničí, odkázáni na sebe

Co me opravdu maximalne fascinuje posledni dobou, jak bedlive vnimam zmeny, ktere kazdorocne nastavaji, jak nic neni stejne, vlastne ani prilis podobne.
Letosek je o vetru, fouka od vanoc tak nejak nepretrzite.
Je to docela narocne, docela dost.
Jsme hodne casu na tom povetri, u prace, u zvirat, ani tem to moc nedela dobre, krci se a nacepyrene nekde posedavaji.
Nektere zimy byly o snehu, nektere o namrazach, vlastne jeste nikdy jsme tu v horach nezazili holomraz, vlastne vzdy kdyz melo mrznout, tak u toho nasnezi.
A uplne vzdycky, pokazde, je pro nas zimni doba jakesi znovuzrozeni a velikou otazkou, jak to zase dame.
Je to tolik lekci v te divocine, co porad prichazi, mam pocit, jak kdybychom prochazeli nejakymi IQ testy, ktere ale porad prituhuji.
Co me jeste neprestane fascinovat, vyfotila jsem tolik fotek, ale ty z prvni zimy jsou navzdy necim vyjimecne, bylo to tak tak neskutecne silne, kdyz jsme prezili vsechny ty utrapy a pak i utrapy prestehovavani takovou dalku se zviraty, lipami a vsim a ocitli se tvari tvar novemu, nepopsanemu. Jako by to bylo vcera.
Vse nove, uplne jak poprve nepoznane, plne naprosto neuveritelneho adrenalinu.
Posledni leta to jde jaksi vice do hloubek.
Nedostaneme nic zadarmo, ale odmenou je neuveritelna skala novych vedomosti a poznatku.
Ty jsou nesdelitelne a neprenosne.
Jak se vam dari moji mili, jaka jsou vase temata tuhle podivuhodnou vetrnou zimu?

Pošlu jako pohlednici.

Větší výběr je letos na našem hl. profilu Machacek-sochy.