... Když jsem byla malá, nazývala mě maminka vetešníkem.Sbírala jsem všecko od známek po první vytrženou stoličku, chodila jsem do sběru a jednou jsem dokonce sbírala husí bobky, protože mi ta husa spolkla srdíčko, co jsem měla na krku, když jsem se s ní mazlila. Sběratelská vášeň mě neopouštěla celá desetiletí , ale věci se (někdy) mění a pak se ze mě  postupně stával minimalista.Výhody minimalismu pocítíte především u stěhování.Každým rokem veze stěhovák míň krámů a když si nakonec koupíte  na stará kolena secesní zámek, dojedete si tam i na kole, protože už vlastně stěhovák nepotřebujete. No nic, nechala jsem se unést představou, zatímco s největší pravděpodobností skončím s krabicí vína v ruce v  bedně od banánů :-D .... V současné době už mám těch vzpomínkovejch předmětů nějak málo.Nojo, co chceš, minimalisto.... některé kousíčky vzpomínek skončily v popelnici, protože se staly pro to a pro ono bezcenné, jinými jsem si nechtěla připomínat nepěknou minulost,no a další si někdo rád vzal aniž by tušil, že se tetelím blahem, že zas něco ubylo :-D   Závěrem se pochlubím fotkou, kde jsou tři vzácné kousky. Hodinky po dědečkovi ( kaju se,jak vypadaj,dědo) , kalíšek na středověkého panáka, co jsem kdesi vykopala a zvonek ovce, kterou už nejspíš nikdy nepotkám. A co já vám to tady vykládám, že..........:-D

krabička s víčkem z dýhy ručně malovaná akrylem, přelakovaná matným lakem.

průměr 12 cm

výška 4,5 cm