První .. jarní poslové

"Nepatrné" události, které "mění" S V Ě T

"Vyrazil jsem na cestu po newyorské dálnici. Byl jsem v takovém vytržení, že jsem jsem se setkával s různými podobami boha. Opakoval jsem svou mantru, kterou obvykle nějakým způsobem opakuji, abych si neustále uvědomoval, že existují vyšší pravdy, o které je třeba usilovat. Takže se držím volantu a mám dostatek vědomí, abych zůstal s autem na silnici. Jinak zpívám Krišnovi, který je modrý, blažený, plný světla, hraje na flétnu, je svůdcem Milovaného, kterým my všichni jsme, když splýváme zpět s bohem, zpět do beztvarosti. V extázi myslím na modrého Krišnu, uháním po newyorské dálnici, když si ve zpětném zrcátku všimnu modře blikajících světel.

Pořád jsem ještě dost pohromadě, abych věděl, že to je policie. Zastavím auto, z toho policejního vystoupí muž a přijde k mému okénku. Stáhnu okénko a on se ptá, "Můžu vidět váš řidičský a technický průkaz?" Jsem v takovém stavu, že když se na něj podívám, vidím Krišnu, který mi přišel dát své požehnání. Jak by Krišna mohl přijít v roce 1970? Proč ne jako policista? Kristus přišel jako tesař.

Krišna tedy přistoupí a požádá mě o řidičský průkaz. Může mít cokoliv, může mít můj život. Chce jen můj řidičský a technický průkaz. Tak mu dávám svůj řidičský a technický průkaz, a je to, jako házet květiny k nohám Pána. Vzhlížím k němu s absolutní láskou.

Jde zpět ke svému autu a volá na služebnu. Pak se vrátí, obchází auto a ptá se, "Co máte v té krabici na sedadle?" Říkám, "To jsou mentolky, dal byste si?" On na to, "Problém je, že jste na dálnici a řídíte moc pomalu. Jestli budete pokračovat takhle pomalu, budete muset sjet z dálnice." Odpovídám, "Ano, ovšem." Dívám se na něj a mé srdce překypuje láskou.

Když se teď zkusíte vžít do role policisty, jak často se stává, že na něj někdo vzhlíží s bezpodmínečnou láskou? Zvlášť když má na sobě uniformu. A tak, když skončí s kontrolou, nechce se mu odejít. Ale zároveň nechce přijít o svou policejní důstojnost. Chvíli tam stojí, a pak řekne, "Máte skvělé auto!" To mi umožní vystoupit. A tak tam jsme, chodíme kolem auta, kopeme do kol, zkoušíme pružnost blatníků a společně si stěžujeme, že už auta nejsou jako dřív, a vyprávíme si historky o starých autech. Pak se nám to téma vyčerpá. Cítím, že se mu pořád nechce odejít. Proč byste chtěli odejít, když vás někdo bezvýhradně miluje? Co s tím uděláte? To řeší všechnu vaší potřebu pozornosti a touhu po moci.

A pak nakonec skončí, ví, že musí vyjít s pravdou ven, že je Krišna, a tak říká, "Pán s vámi", což není zrovna mluva policisty, ale což. Když nasedám do auta a začnu se rozjíždět, stojí u svého policejního vozu, a já se podívám do zrcátka a on na mě mává. Teď mi řekněte, myslíte, že to byl policista nebo to byl Krišna? Sám nevím."

~ Ram Dass