Mosazní ptáčci, variscit, malachit, ametyst, délka 8 cm.

Veškerý výtěžek z prodeje jde na potřeby zvířat v našem útulku.

Jak se člověk stane ptakomilcem

Ve městech je většinou uspěchaně vnímame jen okrajově - koutkem oka zahlédneme proti obzoru pohyb malé bytosti, případně nacházíme vizitky po ptačí návštěvě na svých autech, oknech či balkonech a s klením sháníme hadr. Útlocitnější z nás jim sypou v zimě na okenní parapety, krmítka a parkové cestičky zobání. Na první pohled to tedy vypadá, že kromě dětí, chovajících andulky, kanárky a chůvičky nebo zebřičky, důchodců, kterým v parku zpestřují odpolední nudu a hrstky zanícených odborníků, vlastně ptáci nikoho příliš nezajímají.

Proč se tedy každoročně trmácejí statisíce lidí na skotská vřesoviště poslouchat ptačí zpěv a sledovat chování drobných pěvců, fascinovaně sledují noční poutě hnízdících tučňáků pobřežím a neunávně vyrábějí miliony nejrůznějších ptačích příbytků a osvěžovacích stanic? Odpověď jsem nalezla, když se mi poštěstilo pobýt v přírodě dostatečně dlouhou dobu na to, abych se zklidnila a koncentrovala roztěkanou mysl na jemnější podněty. Pak se stačilo jen na chvilku ztišit a dívat se do větví a naslouchat. Při absenci městského hluku začnete vnímat trvalou přítomnost svých plachých sousedů, rozeznávat různorodost tichého šelestění, štěbetání a zpěvu a po čase vás začne zajímat, co je to vlastně za stvoření, co poskakuje za poledne po trávníku a třese ocáskem, proč strakapoud v březnu mydlí do hromosvodu na střeše, až se třese dům a kdo to v noci vydává to tajemně znějící: "kůůit!", nesoucí se strašidelně ztichlým okolím.

Donutíte tedy nějakého mužského, aby vám postavil krmítko, abyste se seznámili se svými sousedy a objevíte na něm několik ptáků, které jste v okolí před tím neviděli. Pak si zakoupíte nějaký atlásek, abyste se dozvěděli, s kým máte tu čest a při nedělním televizním pořadu o ptácích již nezíváte nudou, ale se zájmem srovnáváte sledované záběry se svými poznatky. Aniž jste si povšimli, jste již ztraceni. Stali jste se ptakomilci.

Zdroj tajemství, proč jsou lidé přitahováni v tak masivním měřítku právě ptačí říší, nemusí spočívat jenom v kontaktu s ptákem, jako nositelem přírody. Při pozorování ptáků hraje výraznou roli právě jejich naprostá odlišnost, takže jen málokoho z nás to svádí hledat v jejich projevech stopy lidského chování, které někteří jedinci s oblibou promítají do chování svých psích a kočičích miláčků. Zároveň nám však ptáci svými ojedinělými leteckými a plaveckými schopnostmi předvádějí něco, čeho evidentně není člověk sám schopen, takže je pohlcen zážitkem z pozorování, které mu ve své komplexnosti jiní živočichové nemohou poskytnout.