Vypodšívkovaný čepec z bavlněného sametu, vyšívaný a obháčkovaný zlatou nití se zlatým háčkovaným závojíčkem, který jsem vytvořila pro krásnou dámu Hanu zpívající v renesančním souboru. 

Vznikal společným úsilím. Hanka netrvala na konkrétní představě, jak by měl čepec vypadat, a nechala mi do značné míry volnou ruku, což jsem velmi ocenila.

Práce na čepci mi zabrala asi 30 hodin. Na výsledek si ovšem Hanka počkala mnohem, mnohem déle. Zakázku jsem přijímala v době, kdy jsem nevěděla, jak náročné životní převraty mě čekají. Velmi si vážím toho, jak trpělivá Hanka byla a že chápala, že jsou chvíle, kdy je tak obtížné jen vstát z postele a na tvoření už opravdu nezbývá sil. Díky tomu jsem na čepci mohla pracovat v době, kdy jsem byla schopná do práce vložit to nejlepší.

Blíž jsem Hanku mohla poznat na zkoušce, kterou jsme v Praze v listopadu domluvily. Potěšilo mě, o jak jemnou a krásnou bytost jde. Vyzařuje z ní klid a síla. Stejný klid prostupuje i celým jejím bytem, ve kterém s manželem žije. Je zařízený ve starodávném stylu, ale díky moderním akcentům se v něm nezastavil čas. Opravdu mě velmi těší, že jsem se s ní seznámila a mohla tvořit právě pro ni.

Čepec jsem dokončila v únoru. Protože jsem se opět vyskytovala v Praze, domluvily jsme se, že ho předám osobně. Nechtěla jsem předání už dál protahovat, i když jsem ho neměla nafocený. Za fotografie hotového čepce tedy moc děkuji Hance! Titulní fotografii jsem doplnila počítačovou grafikou.