Rumunský ořešák II.

Už jsou to tři roky, co jsem stopoval do Rumunského Banátu. Navštívil malou vesničku Gerník, kde žije od roku 1827 česká komunita. Je to kraj, kde se zastavil čas...

Staří manželé Nedvědovi potřebavali pomoc při přípravě dřeva na zimu. Obrovský ořešákový kmen jsme rozřezali na špalky. Taková škoda! Pálit nádherné ořechové dřevo...

Chtěl jsem si domů vzít alespoň pár odřezků. Když jsem se panu Nedvědovi svěřil, že řezbařím a o ořechové dřevo bych opravdu stál, vzal mě do dřevníku, kde měl veliká polena dokonale proschlého ořechového dřeva. Mohl jsem si vybrat co jsem chtěl - mým limitem byla jen velikost krosny a síla mých nohou. Čekal nás ještě kus cesty a dlouhý stop domů. Nakonec mi odsekl dva špalíky tmavého středového dřeva, které dohromady vážily asi osm kilo. Jako klín použil sekeru a mlátil do ní velikou jasanovou palicí. Krásné vzpomínky.

---

Fascinuje mě, jak je každé dřevo jiné. Je to malý zázrak... "prostě dřevo" ...ale ty barvy, struktura, pevnost, odolnost, tvrdost, tvary nebo způsob růstu! Každé dřevo je jiné!

Připravil jsem malou sérii náušnic z různých dřev. Je to takové mé "bádání o podstatě dřeva"...

---

Každá dřevěná kulička je vyřezána ručně - řezbářským nožíkem. Není soustružená či broušená... mám rád čistotu řezu.

Povrch je ošetřen pomocí včelího vosku a směsi přírodních olejů - lněného (nemění barvu), tungového (na vzduchu tuhne a vytvrzuje povrch), pomerančového (konzervuje dřevo a krásně voní) a borovicového (slouží jako rozpouštědlo). Jedná se o šetrný způsob konzervace dřeva - na omak zůstane zachována struktura a pórovitost, která je dřevu vlastní. Není schována pod vrstvou syntetického laku...

Puzetka je z bižuterního kovu s galvanizací. Je žíhaná v plameni, takže není čistě stříbrná, ale hraje kovovými barvami.