263

1/4

....aaaach...
Silná růžová vůně se line po celé dílně.. Je ráno, tedy je tak brzo, že slunce ještě nestačilo pořádně zasvítit..
A já jsem v noci zřejmě usnula v dílně na starém kanapi po pradědovi..
Je to sice má chlouba- původní polstry a nádherné staré dřevo, pravda místy je již trošku ošoupaný lak, ale já na své posvátné kanape nedám dopustit..
Miluju ho...
Ale musím upřímně přiznat, že jsem se spaním na kanapi dnes skutečně nepočítala..
Pracovala jsem dlouho do noci a ani nevím, jak jsem usnula přikrytá mohutnou a těžkou koženou kovářskou zástěrou..
Probudila mě až silná vůně růží.. A já si vzpomněla na knížku, kterou jsem svírala na srdci..
Byl to Malý princ.. Našla jsem ji včera ráno v zahradě pod jedním růžovým keřem, celou navlhlou od rosy..
"Zřejmě jsem si chtěla ještě číst, ale zmohla mě únava.." přemýšlela jsem polohlasem a jakobych si s Malým princem povídala..
Protáhla jsem ztuhlá záda- upřímně, kanape miluju, ale spát na něm není nic moc.. promiň pradědo- Kajetáne Batulko...
"..a ty Malý princi mi taky odpusť.." špitla jsem do ranního ticha..
"To nic.. však ty víš, co jsem ti chtěl říct.." ozvalo se hned vedle mě..
Trhla jsem sebou.. a pak jsem se pomalounku otáčela směrem odkud jsem slyšela chlapecký hlas..
Stál tam! Stál tam... prostě tam byl...
Vykulila jsem oči až se začal smát...
"..S'il vous plaît, dessine-moi un mouton..." řekl klidně a podával mi malý klacík...
" Prosím pěkně.. namaluj mi beránka??? " překládala jsem lámaně polohlasem..
"Beránka????! ..a ..a jak?!" koktala jsem pak..
"Jakkoli.. každý beránek se mi bude líbit.." a při těchto slovech se mile usmál..
Opatrně jsem si vzala nabízený klacík a jakmile jsem se ho dotkla.. .. silný růžový závan prosvištěl mi okolo hlavy jako větrný vír a já byla najednou úplně jinde..
Chvíli mi trvalo, nežli jsem poznala svou Tajemnou zahradu a růžový keř s rubínovou růží, kde jsem prve našla knížku..
Malý princ ve svém kabátku stál vedle mě a čekal..
Shýbla jsem se a klacíkem jsem se pokoušela namalovat do písečné hlíny , co byla okolo keře, malého beránka..
Zarazila jsem se a přemýšlela jsem jestli má beránek růžky..
"Má... ale malé... ale jestli nebudeš chtít, tak je mít prostě nebude.." řekl Malý princ a zase se kouzelně usmál..
"Nebude???! Jestli nebudu chtít???!" opakovala jsem po něm.. A přemýšlela jsem nad tím..
"Takže to záleží jen na mně????..." špitla jsem..
"Ano... tak to je... nechej své dítě v sobě si hrát.. ale pokud mu neuděláš růžky, bude mít málo příležitostí se bránit..." dodal Malý princ vážně..
"..každý by měl nést odpovědnost za svá rozhodnutí.. Vytvoříš-li beránka bez růžků bude slabý.. a rozhodla jsi o něm ty.. ale pokud mu růžky dáš bude mít šanci být jako jiní beránci, ale bude i trkat.. " hlasitě se zasmál.. Viděl mé rozpaky nad růžky pro beránka a tak jsem mu malé nakreslila..Ale jen takové, aby se mohl cítit jako dospělý a přesto moc netrkal..
Zvedla jsem oči a Malý princ zářil štěstím..
"Vše, co vytvoříš, dělej pořádně a s nejlepším přesvědčením a svědomím čistým, že jsi nikoho nepodvedla a nikomu neublížila.. " dodal vážně..
Už už jsem chtěla dodat něco o svém čistém svědomí, ale pokračoval sám: " ...a taky odpouštěj.. Prosím, odpouštěj všem, co ti kdy ublížili, není to TVÉ trápení, je to jejich tíseň a oni s ní musejí žít.. "
Po těchto jeho slovech jsem jen sklopila oči na beránka a v tichu a pokoře duše odpustila všem, co jsem si na ně vzpomněla..
A najednou jsem uviděla jak sebou nakreslený beránek trhl.. Otočil na mě hlavu s malými růžky, snad se i usmál a začal hopkat okolo nás..
Malý princ tleskal a smál se..
Jak málo stačí a dějí se zázraky.. pomyslela jsem si..
Otočila jsem se na Malého prince a on mi podával růži, tedy bylo to pouze poupě, ale když jsem ho vzala do ruky začalo se rozvíjet v růži..
Sklopil oči a jemně mi pokynul hlavou... loučil se...
"Každý mámě tu svou růži a musíme se o ni dobře starat... a taky nezapomeň na beránka... a na mně..." špitl potichounku a rozplýval se jako obláček ranního oparu..
Vztáhla jsem k němu ruku a chtěla zachytit jeho dotek...ale v tom okamžiku mě růžová vůně donesla do dílny...
Ovšem s rubínovou růží v ruce a klacíkem u nohou..
Klacík si schovám... asi si budu chtít namalovat beránka... brzo....
Děkuji Malý princi... děkuji za VŠECHNY, kterým jsem dokázala odpustit ... děkuji..
....aaach...
..jakoby mě něco trklo do ... ehm... do zadní části... :o)... otočila jsem se a uviděla na stole nádherný růžový amulet... usmála jsem se... vlastně ani nevím, co jsem v noci vytvořila.. jdu se podívat...
" .....co by sis beránku počal bez svých růžků..." řekla jsem nahlas a se smíchem...
Díky..
*************************************************