Podívej, večer se blíží. V úzkých ulicích se rozsvěcejí první okna, lampy, do daleka září krámky s kořením, pestrými látkami a tepaným nádobím. Uličkou spěchá dvojice mužů v černých kabátech, ze dvora je slyšet volání a čísi smích, za jedním z oken sedí žena a tká koberec... Město jako každé jiné, ale přesto tolik jiné. Město modré a zlaté. Svaté město Jeruzalém.

Ve dvou koberečcích o rozměrech cca 60x120 a 70x100 se setkaly (či spíše byly setkány) různé starší oděvy, od orientální tuniky po již doslouživší sukně. Materiálové složení je tedy velmi různorodé a nepopsatelné. Většina bavlny, trocha umělých materiálů, trocha vlny a v některých místech dokonce i velmi jemné a nenápadné stříbrné třpytky. Oba koberečky jsou k sobě barevně sladěny, ačkoli nejsou úplně stejné. (Prosím, berte na vědomí, že i přes vzletný úvodní text jsou to prostě a jednoduše obyčejné české koberečky hadráky - trochu křivé, sem tam s viditelnými švy či otřepenými nitkami původních látek. Ale vyráběné pečlivě a s radostí z díla. :-) )