Skřítek Vítek byl docela obyčejný skřítčí kluk, který ze všeho nejraději běhal brzy ráno bos v trávě plné rosy.Bydlel ve staré, stařičké zahradě za plotem z cihel, co se trochu rozpadal a vedla do ní tepaná branka s vrzajícími panty a klikou, která byla ohlazená mnohými dlaněmi.Za starých časů to byla moc krásná zahrada, uprostřed které stál velký dům s bílým schodištěm, po kterém běhalo hejno dětí...Stromy vyrostly skoro až do nebe a z dětí se stali dospělí lidé, kteří zapomněli, jak krásné bylo být dítětem v zahradě plné skřítků a víl.A tak tady zůstal jen on, trochu osamělý skřítek ....Ale nemyslete si, že se cítil opuštěně. V trávě plné nejrůznějších květin se to jen hemžilo všemožným životem.Vždy se staral, aby se nikomu nic zlého nestalo.A že to bylo práce!Malá hmyzí miminka vyvádějí různé neplechy a tak skřítek Vítek foukal stonožkám na bolavá kolínka a mravencům pomáhal udržovat cesty k mraveništi čisté, aby pracovití mravenečci nezakopávali se svým objemným nákladem, co vlekli neustále na svých zádech.Nejraději ze všeho měl motýly. Snad proto, že sám měl na zádech křídla.:) Často si s nimi hrál na honěnou:)Taky věděl o všech motýlých kuklách, protože kamarádil s krásnými chlupatými housenkami a tak když přišel jejich čas přeměny, staral se skřítek Vítek o to, aby se zakuklencům nic zlého nepřihodilo.Jednoho jarního rána, právě když opatrně otáčel jednu z kukliček, aby si motýl uvnitř nepřeležel křídla, objevila se před ním docela malá holčička.Poznal to podle toho, že měla na sobě zářivou sukénku a na hlavě věneček z jabloňových květů.Vítek vydechl údivem.Kdepak ses tady vzala?Kdopak jsi?Holčička se na Vítka mile usmála a řekla: "Jsem víla Jabloňka, už dlouho tě znám.Slunce i vítr si šeptají, jak dobré máš srdce a já bych ti moc ráda pomáhala s péčí o vše živé, co dělá zahradu naším domovem".V té jediné chvíli se na okamžik zastavil čas a  náš malý skřítek se  zamiloval....:)Od TEĎ byla tráva ještě zelenější, slunce zářivější a vůně květin mnohem, mnohem intenzivnější.Skřítek Vítek poznal, jak důležité je s někým sdílet tu opravdovou lásku. Už si nedokázal představit, že jeho ruka nesvírá ruku jeho nejmilejší víly.Pro něj to byla princezna, se kterou od té doby chodí po zahradě a rozdávají společnou lásku.Protože sdílením láska neubývá, ale naopak roste...:))

Dvojice skřítka a víly na přání pro asociaci dětí s tuberozní sklerozou http://www.tuberozni-skleroza.cz/

Postavičky jsou ušity z bavlny, vycpané polyesterovým nealergenním rounem, vlásky jsou z akrylové příze.Skřítek má svlékací kalhoty, košili i vypodšívkovanou vestu, na které jsou přišita křídla ručně prošitá a ozdobená korálky.Na krku má amulet s lístkem.Víla má korzet s nabíranými rukávky napevno přišit k tělu, svlékací sukénku i kalhotky.Na zádech má taktéž křidélka s ručním prošitím a korálky.Vlásky sepnuté do ohonu gumičkou a mašlí jdou upravit do jakéhokoliv účesu-češeme prsty.Věneček je lehce sundavací.Na krku má korálky s přívěskem lístku,Obě postavičky mají sundavací botičky a pod nimi prošitím vytvořeny bosé nožky.Obličejíky jsou namalované kvalitními textilními barvami zafixovanými teplem.

Velikost asi 50 cm

Děkuji za tuto práci, kterou jsem dělala s láskou a pokorou pro radost dětem, které dostaly do vínku nelehký úděl.Přeju jim hodně lásky, štěstí a síly, stejně tak jejich rodinám, aby se dokázaly radovat ze života.