...  třetí z řady "haluzoidních" andělů tak trochu vybočuje z běžných andělů, které u mě znáte.  Není barevný a otázku, kde má ruce slyším předem,proto jsem si  předem nachystala i odpověď. Ruce se mi k němu prostě pocitově nehodily a kdoví, třeba je bude mít příští kolega. No a koneckonců vzpoměňte na Dědictví, jak anděl Pecha smutně pokyvuje hlavou, že nemá čím uchopit skleničku se slivovicí :-) 

A proč není barevný? prvním důvodem byl prostor v domě a vercajk, který mi tentokrát chyběl a tím pádem mají všechna dřeva nerovnosti. Brousila jsem venku v předklonu (na zemi jednou nohou přidržujíc poleno, aby se při broušení netočilo anebo mě rovnou nestřelilo do hlavy :-D) , což odnesl celý můj fyzický člověk - třetím dnem připomínám pohyby spíš invalidu a děkuju všem okřídleným, že mám funkční aspoň ty ruce. No a protože jsou dřeva hrbolatá a barevné základy mi na nich nevoněly, nechala jsem se vést pocity. Tu záměrně napatinovat výstupky a leta dřeva, tam zahalit obličej do jakéhosi oparu , aby moc "nerazil"... 

Během práce mě pobavilo radio Beat, které běžně poslouchám. Teď nemám na mysli hudbu( bez které bych už ráno nedokázala fungovat), ale posluchačku, která do rádia volala. Přeněžnělým hláskem a přesladkými slovíčky se představila jako ivanečka a  prosila o zahrání "ozíčka" ( v mém překladu Kozy Kozborn :-D) ...ten herecký projev mi splynul s flérprojevy většiny uživatelek a cítila jsem, jak mi ochabují ruce (vidíte, asi taky proto mi s andělem nešly dohromady :-D) a začínám ve velké míře přemýšlet sama nad sebou.Třeba proč mi  asi chybí ta veřejná verbální něha (často zahraná líp, než s kursem halyvůdu)  nebo proč to u mě vypadá tak, že mám víc mužských hormonů ( u slovíček i aktivit), ale asi u mě ten anděl stál , protože se mi vybavily krom jiného i slova Jaroslava Grunwalda, kterého poslouchám, když lítám v nějaké té tolik populární depresi. V tu chvíli nastal obrat k lepšímu , já se zhluboka nadechla a tomu hereckému individu z rádia jsem poslala vzdušně vzkaz s decentním zahihňáním "Ivanečko,Marcelka ozíčka ráda pustí.Přeji krásnou neděličku a gratuluji k výběru" :-D , no a pak už to šlo zas jak po másle, i když na můj vkus pomalu na to, že je finální dojem z práce takový .... no obyčejný, že? 

No potěškoště, dneska jsem zas tu potřebu sdílet nějaký ten banální pocit přepálila. To ten anděl !... víte jak, na někoho se to všecko svést musí :-D

Finální popis asi málokoho zajímá, ale pro jistotu asi takto:

anděl, vyroben z větví starého stromu (dosud nikdo nepoznal,co je to za druh!) , ke kterému chodívám posedět nebo poležet a kterého rozhodně vždycky poobjímám :-) 

Větve napůleny, aby anděl "ležel" na stěně. Křídla vzadu přišroubovány přes kovové spojky.

Malováno a lakováno akrylem ... špagátek na zavěšení. 

U focení mě napadlo, že by se dal anděl použít i jako věšáček na nějaké ty cetky, ale to už jsem s vrážením hřebíků úplně někde jinde........... 

výška 44 cm 

rozpětí křídel 16 cm