Sněhuláček – malý kouzelný kamarád 

Tahle postavička není jen obyčejná zimní dekorace, ale radost v podobě hebkého sněhuláčka, který vnese do domova pohodu a úsměv. Je šitý ručně i strojově s láskou a pečlivostí, z hebkého fleecu v barvě slonové kosti a vysoký přibližně 25–30 cm. Ideální jako dárek, hračka pro větší děti, nebo jako veselý doplněk k zimní výzdobě.

Popis postavičky:

• Čapka: Dlouhá skřítečkovská červená čapka s velkou bambulí na konci

• Oči: Černé lesklé půlkorálky, dodávající jiskru

• Nos: Malý mrkvový nosík

• Šála:  uvázaná kolem krku

• Rukavice: Červené s chlupatým lemem

• Bříško: Zdobené veselými červenými knoflíčky

• Ručičky: Pohyblivé, lze je zvedat a spouštět

  Bezpečnostní upozornění: Sněhuláček může obsahovat drobné části. Proto není vhodný pro samostatnou hru nejmenších či hodně zvídavých dětí.Vždy záleží na zvážení rodičů, zda je jejich dítě na hru bez dozoru  připravené.

  Jak pečovat o sněhuláčka? Tento sněhuláček  má raději jemná pohlazení než víření bubnu pračky. V případě potřeby ho stačí otřít vlhkým hadříkem a bude jako nový! Pokud plyšáčka  ponoříte do pračky mohl by ztratit svůj vzhled  — jako když se kouzelný lektvar smíchá špatně. Dopřejte mu  péči, která uchová jejho kouzlo.          

Mlhou zahalené dobrodružství 

Na kraji města, kde se světla pouličních lamp ztrácela v mlze, seděl Sněhuláček na poličce v zapomenutém hračkářství. Lidé kolem spěchali a vánice sílila. Ale uvnitř obchodu bylo ticho a teplo, vonělo to po skořici a dřevě. Jednoho dne zaslechl, jak malý kluk za výlohou tiše plakal — ztratil svého pejska. Sněhuláček se zatřásl, knoflíky na bříšku zazářily červeně a jeho rukavičkované ruce se zvedly. V tu chvíli se světlo z lampy opřelo o jeho čepici a z obchodu vystoupil... ne jako hračka, ale jako malý zimní záchranář. Venku po sobě nechával stopu z třpytivého sněhu. Vybaven svou bambulí, která zářila jako maják, se vydal ulicemi, hledal, naslouchal, přemýšlel. A nakonec, v koutě parku pod lavičkou, našel chlupatou hromádku, která se mu zavrtěla k nohám — byl to ztracený pejsek! Když se Sněhuláček vrátil s nalezencem, neřekl ani slovo. Jen se usmál, a ten úsměv mluvil za vše. Od té chvíle byl víc než dekorace — byl strážcem zimního dobra.