Obrazy vytvářím vždy, když jsou pro mě důležité a já vím, že do nich potřebuji něco ze sebe vložit... či odložit... záleží na tom, jak se to vezme...

Tento pro mne odráží nové začátky... pocity jistot a nejistot, které jsou vzájemně prolnuty a které přichází vždy, když se člověk rozhoduje začít něco nového...

A není to jen tak ledajaký obraz... jeho části sebou taky nesou své malé příběhy... rám je kupovaný v jedné mé oblíbené zastavárně na Sýkorově mostě v Ostravě v jednom slunečném dni, kdy se mi zachtělo jen tak se procházet a prolézat místa, které mám ráda... "A jakého majitele měl asi dřív? A k čemu sloužil? Kde byl pověšen?"... kořeny jsou zase z beskydských krajů, kde jsem po státnicích jela odpočívat ke kamarádce na chatu... a protože to bylo zrovna v těch dnech, kdy pařilo slunce jako blázen, trávily jsme většinu dnů u řeky... místo koupání jsem prolézala břehy a sbírala naplavené kořeny po povodních a sem tam mě napadlo "Z kterých kterých míst asi jsou? A kterým rostlinám patřily?"...a měděné dráty předtím také plnily určitě nějákou svou přenosovou funkci, než byly odizolovány a tepelně zpracovány... jenže kde byly dříve... to už se taky nedovíme... :-) Taky sluníčko mělo být v listopadu ještě úplně něčím jiným... svou podobu dostalo až na začátku prosince a taky spíše náhodou než cíleně... :-)

Velikost obrazu je 23x19cm.

Rám si prošel obrušováním a mořením, a nakonec byl ošetřen včelím voskem...

Sluníčko má ručně vyřezávaný podklad, který byl ozdoben měděnými prvky, které si prošly vyřezáváním, obrušováním, žíháním, ohýbáním, tepáním, patinováním...

Slunce je k rámu připevněno na poměděném řetízku...

Na zadní straně rámu je očko pro zavěšení na zeď...