Kdysi dávno mě k sobě přilákal strom, který mě ohromil svou krásou.Kmen vypadá, jakoby projel ždímačkou a od prvního setkání jsem měla pocit, že se známe celé věky. Chodím k němu poležet v trávě a jen tak koukat do jeho koruny nebo mraků a pokaždé se loučíme objetím. Občas kolem něj najdu spadané větve, které jakoby říkaly vem si nás a dej nám nový život. Tentokrát jsem byla mazanější a vzala si sebou pilku , abych netáhla domů z kopce třímetrové haluze. Všechny ty dary  jsem "naporcovala" ve společnosti dárce, který spokojeně zašuměl a protože si věříme, nemusela jsem zdůrazňovat, že si na nich neopeču na ohništi klobásky. Doma jsem větve obrousila od zbytků kůry a do hladka jak jen to šlo, barevně  natónovala a pustila se do malby. Tento kus těla mi ale trochu zamotal šišku, protože je dole ďoura a nastalo dilema.Uřezat? to by bylo tělo moc krátké a vercajk, který mám k dispozici říkal rozhodně ne. No ano, nikdo přece není dokonalý a tak jsem vybarvila i ten otvor a pověsila do něj srdce. Anděl má malinko pokroucená křídla, jedno dokonce s prasklinou, ale bylo mi proti srsti všechny ty nedokonalosti tmelit. Možná je v tom přístupu i kousek mě, protože ani já nemaskuju svou nedokonalost kily make-upu:-) Když bylo domalováno, připevnila jsem jako vždy křídla osmi šroubečky přes kovové spojky, pak  špagátek k zavěšení a na závěr dala ochránci kabátek z laku. Po každé sérii těchto andělů se ujišťuju, že už nikdy, ale stejně se vracím.... k mému kamarádovi i novým životům z jeho darů .....

výška 48 cm ( z celé řady nejvyšší)

rozpětí křídel cca 18 cm 

S ohledem na tvar a délku se křídla při uchopení chvějí, ale nebojte, drží dobře a koneckonců není určen na hraní , ale k zavěšení :-)