K malování babiček a dědečků mám hned tři důvody a mezi ně rozhodně nepatří potřeba prodávat stůj co stůj. 

a) baví mě

b) než takový kámen domaluju, běží mi hlavou hromada vzpomínek , ke kterým mě hlava běžně v takové míře nepouští a je mi s nimi hezky. Takže když to tak shrnu, v každém kameni je kus té mojí lásky k prarodičům a tomu věřte! kámen nesaje jen barvy! :-) 

c) máte je rádi

Průšvih nastal dnes, když jsem brala kvůli fotkám do ruky kapesní hodinky , které pamatuju u dědečka jako nové, s řetízkem a které dopadly tak, jak vidíte......najednou mě přepadla taková lítost, až se mi koulely po obličeji slzy jako hrachy. Proč je to sakra zařízeno tak, že nemáme možnost se setkat se všemi milovanými znovu... poučeni životem , abychom je třeba jen vroucně objali..  nebo abychom třeba něco narovnali nebo udělali líp...

... a tak dnes vysílám do vesmíru ještě větší kus srdce a doufám, věřím, přeju si, abys mě tam někde na druhém břehu slyšel, dědo ♥ 

A co vy, taky někdy píšete( těm, co tu už nejsou a které jste milovali ) v mysli dopisy? :-)  

Kámen malovaný a lakovaný akrylem. 

cca 11 x 11 cm