Sumec velký 

AUTORSKÝ VÝROBEK-PROSÍM NEKOPÍRUJTE JEJ !

Toník a sumec Hubert – přátelství z přehrady

Na samotném konci lesa, kde se louky sklání k hladině přehrady Jasná voda, žil sumec jménem Hubert. Byl to obr mezi rybami, ale nebyl zlý – byl laskavý a měl ten nejlepší charakter. Všichni vodní obyvatelé ho znali jako strážce klidu. Rád vyprávěl příběhy o dobách, kdy na břehu sedávali staří rybáři s dýmkou v ústech, vyprávěli si mezi sebou, kam až může uplavat přání, když ho zašeptáš rybě. Hubert si pamatoval jejich smích, který se pokaždé nesl nad hladinou jako ozvěna dávných let .Byl to zvuk klidu, jaký už dnes málokdo zná.

Jednoho dne, právě když se slunce hladilo se stromy a mlha se tiše rozplývala nad hladinou, objevil se nový návštěvník. Malý pihatý kluk jménem Toník. Na hlavě měl klobouk po dědovi, který mu neustále padal do obličeje, ale to mu nevadilo, protože na klobouku se třpytil odznak zlatého sumce. Takového, kterého by Toník někdy rád viděl.
Sedl si na veliký kámen u břehu, vytáhl notýsek a začal si kreslit ryby, které si představoval, že žijí pod hladinou. Právě si domýšlel podobu zlatého sumce, když se voda jemně zavlnila… a z hloubky se vyhoupl obrovský stín. Hubert vystoupal těsně nad hladinu, jeho oči byly jako staré knoflíky dědečkova kabátua hlas hluboký jako podvodní jeskyně.

„Takový klobouk jsem neviděl už celé roky,“ řekl Hubert pomalu.

Toník ztuhl – ne strachy, ale úžasem.
„Ty mluvíš?!“ vykřikl Toník.

„Jsi opravdový sumec… ten zlatý, co mi o tobě vyprávěl dědeček?“
„Ne, nejsem zlatý, jen mě tak nazývali staří rybáři, jako poctu tiché síle, která v hlubinách místo lovu rozdávala bezpečí.“

Hubert se zasmál: „Ty jsi Toník Lhotů, viď?“

Jeho smích se rozléhal vodou jako vzdálené klokotání pramene. „Tichá síla nemusí být slyšet,“ řekl tiše. „Stačí jí být oporou, když svět okolo ztrácí směr.“ Poté se pomalinku nořil zpět do hlubiny, kde se voda zavřela jako stránky příběhu – a na hladině zůstal jen jemný třpyt jako důkaz, že opravdová přátelství nevznikají v hluku, ale v tichu porozumění.