Statek, neděle, pravé poledne. Rodina se vrátila z kostela a sedá si ke starému dubovému stolu. Děti nedočkavě mačkají v rukou dřevěné lžíce, rodiče se modlí nahlas Anděl Páně. Děvečka pokládá na stůl talíře, mísu brambor, kameňák zelí a z trouby v kamnech vytahuje do zlatova upečenou kachnu. Na okně se chladí pekáč buchet. Kozu radši uvázali ke plotu, tak jen mlsně čichá všechny ty nedělní vůně. Malý Pepíček si hraje na stole s dřevěným koníkem. Pepíku pozor! Pozdě, koník se v malé dětské ručce zvrtne a udeří do tátova talíře, který se v mžiku rozletí na sto kousků. Otec se začíná zvedat od stolu, když tu ucítí na rameni konejšivou ruku dědečkovu.. Josefe, vždyť se tolik nestalo, je to dítě, buď rád že už je Pepíček zdravý.. A střepy prý přinášejí štěstí, víš to? Maminka se při jeho slovech usměje, a nechává se slyšet: „Tak já vám to už povím, nosím jedno takové štěstí pod svým srdcem“. A lehce pohladí ruku svého muže… Selský Oběd. Toulat se v polích zalitých sluncem, občas sklopit zrak, právě ve chvíli, kdy se noha chystá překročit poklad.. Střep prastarého selského talíře, proměněný navždy v kouzelný šperk. A ještě k tomu rekonstrukce, jak mohl talíř vypadat v celé své kráse. Miluji tyhle silné momenty.. Tento šperk je neopakovatelný unikát. Odkaz: https://verony.eu/nahrdelnik-selsky-obed/