Tenhle hrnek je o pohybu, který je klidný.

Jezdec na koni projíždí krajinou, která nic nechce.

Stromy stojí stranou, dívají se, ale nezasahují.

Kůň jde lehce, jako by věděl, kudy má jít –

a jezdec mu do toho nemluví.

Není to závod.

Není to návrat.

Je to chvíle, kdy se jede jen proto, že cesta existuje.

Motiv je jemný a vyvážený – člověk a kůň jako jeden celek, bez dramatu, bez cíle na obzoru. Pohyb je přítomný, ale není hlučný. Spíš připomíná dech, který se srovná s krajinou.

Barevnost přechází z chladné modři do teplých zemitých tónů. Glazura se pomalu slévá, jako mlha nad loukou, a nechává motiv částečně rozpustit v prostoru. Hrnek působí klidně, soustředěně, skoro meditativně.

Je to kus, který si nevezme pozornost.

Ale když ho držíš, všechno ostatní se ztiší.