Tenhle hrnek je o tichu, které má váhu.

Medvěd tu nesedí proto, aby hlídal. Ani aby čekal. Prostě je. Les za ním je tmavý a klidný, spíš pocit než místo. Déšť nebo mlha stéká po krajině i po glazuře, všechno se zpomaluje, jako by svět mluvil tišeji.

Je v tom samota, která není osamělá.

Spíš taková, ve které se dá dýchat.

Motiv působí uzemněně a klidně. Medvěd je silný, ale ne hrozivý — spíš tichý svědek lesa. Stromy se ztrácejí v pozadí, krajina je rozpuštěná do chladných modrozelených tónů, které plynule přecházejí do tepla hlíny u dna.

Glazura stéká v jemných liniích, vytváří přirozenou patinu a dojem deště nebo mlhy. Hrnek má pevnou, klidnou váhu a dobře sedí v ruce. Je pro chvíle, kdy nechceš nic řešit. Kdy stačí sedět a být.