Na tmavém okraji lesa stojí jelen.

Nespěchá. Jen je.

Dvě holé siluety stromů vedle něj působí jako tiché svědectví zimy nebo pozdního podzimu. Spodní část hrnku je hluboká, temná, s výrazným stékáním glazury – jako mokrá půda po dešti, jako stíny, které se natahují do večera. Svislé světlejší linky připomínají odlesky světla nebo vzdálený oheň někde za horizontem.

Horní část zůstává jemná, mlhavá, v přírodních tónech šedé a béžové. Celek má klidnou, lehce melancholickou náladu.