Jsem blázen a někdy jsem za to ráda!  Tak třeba v případě, když se octnu na dechberoucím místě. V ten moment mám nepřekonatelnou potřebu tu jedinečnost okamžiku s někým sdílet anebo křičet radostí,údivem a štěstím, že můžu něco takového takového vidět. Jedno takové místo znám z cesty autobusem na Jeseník. V určitých místech se rozprostře překrásný pohled na lesy pod vámi a u mě nastane pokaždé touha být ptákem a proletět se nad tou nádherou.Ale ptákem s mým mozkem protože ptáci jsou na takové perspektivy zvyklí, žáno :-) Krom té touhy být v daný moment ptákem se ozve potřeba vykřiknout nebo roztáhnout ruce , ale smůla. S mojí asertivitou a povahou bych nějakému cestujícímu těžce vysvětlovala, o co kráčí a ještě bych si  půldne lámala hlavu nad tím , že mě má někdo za retarda :-D  Proto jsem na takových místech  nejraději stejně sama. Ono jakýkoliv druh sdílení stejně není k ničemu , protože každý vnímá všechno jinak stejně jako ty obrazy a já si tak můžu pěkně o samotě hlasitě zabékat , zatočit štěstím a poskočit radostí, aniž by někdo civěl, co zas blbnu :-D  No nic, zase jsem se nechala unést a předkládám vám kecy z mého prostého nitra a tak závěrem popřeju každému hodně takových zázraků , které vám nikdo nevezme :-)

36 x 25,5

tl. 2 cm