Trautenberk

Olej + akryl na lepence, ošetřeno hedvábným závěrečným lakem

Rozměr: 35x50cm, s rámem: 40x55cm

     Názvem Trautenberk se nemyslí ani metalová kapela, ani penzion, ani jiný subjekt, který využil popularity slavného jména. Trauttenbergové byl rytířský rod pocházející z Horní Falce, jehož jedna odnož se usídlila v Podkrkonoší. Do povědomí lidu se toto jméno dostalo především zásluhou Večerníčkových Krkonošských pohádek, kde ovšem Trautenberk hrál roli, kterou podle tehdejších měřítek lze označit za zápornou.

    Na obrázku vidíme Trautenberka, procházejícího se krajinou, kterého doprovází ansámbl jeho zaměstnanců. Pokud vám ale připadá, že tenhle Trautenberk neodpovídá vzhledem tomu večerníčkovému, je třeba si uvědomit, že ani ten večerníčkový neodpovídá původnímu Trauttenbergovi. Že je to jenom herec, Ilja Prachař, který svoji postavu sice hraje dobře, ale jak říkám, neodpovídá. Ani ten na obraze sice neodpovídá, ale neodpovídá líp.

    S výjimkou Krakonoše jsou zde všichni protagonisté seriálu: Trautenberk, Anče, Kuba a hajnej. Dokonce je zde i sojka „Práskačka“. Tady bychom mohli uplatnit známý postup, používaný v poslední době na internetu: „Najdete-li na obraze sojku do dvaceti vteřin, patříte mezi inteligentní lidi.“ V přeneseném významu: „Nenajdete-li ji, jste debilové.“ My vás ale nebudeme trápit. Sojka sedí na větvi vyššího ze dvou smrků vlevo.

    Krkonošské pohádky byl seriál poplatný své době, kdy bylo potřeba už od útlého věku vychovávat děti k socialistickému smýšlení a podporovat v nich uvědomělý třídní boj a bezmeznou víru v komunismus. Děti se zde učí, jak je špatné být bohatý a jak je správné bojovat proti vykořisťovateli, donášet na něj nahoru „Velkému Bratrovi“ a neposlouchat ho. Sojka „Práskačka“ legalizuje odposlechy a supluje informátora STB. Dokonce je zde i institut agenta provokatéra, kdy se v jednom z dílů Krakonoš přestrojí za Trautenberkova souseda a přemlouvá Trautenberka, aby Krakonošovi cosi provedli. Ten se tomu sice zpočátku urputně brání, ale po nějaké době se přece jen nechá přemluvit a nakonec souhlasí. V tom okamžiku z Krakonoše padá přestrojení, mstí se Trautenberkovi a dětští diváci volají: „Ano! Tak je to správně!“ a nadšeně tleskají ručičkami.

    Dnes je přece jen situace trochu jiná. Zatímco socialismus očerňoval boháče a prosazoval názor, že nebude na světě spravedlnost, dokud nebudeme všichni stejně chudí, kapitalismus naopak podporuje touhu po bohatství, využívá jí právě k tomu vykořisťování a lidé se kvůli tomu mohou přetrhnout (někteří).

    Nechci zde tvrdit, že Trautenberk byl příkladný, skvělý a šlechetný superman. Byl to spíš takový malý český člověk se všemi jeho chybami a nectnostmi, které ale v době vzniku seriálu byly vcelku běžné. Takové to malé rozkrádání, obohacování se a nedodržování mravních zásad, to bylo ono nemilosrdné nastavování zrcadla méně uvědomělým divákům.

    Nemyslím si ale, že by byl Trautenberk zlý, jak jsem četl v nějaké kritice. Jen se snažil prosazovat svoje podnikatelské záměry. A že občas křičel na svoje zaměstnance? Vy byste na ně nekřičeli? Anče – drzá holka s nevymáchanou hubou, Kuba – ňouma, kterého kam postavíš, tam stojí a hajnej – trumbera, který zakopává o vlastní flintu… A všichni naprosto neloajální a neschopní, jenom dělají naschvály a donášejí na svého zaměstnavatele „Velkému Bratrovi“ Krakonošovi. V podstatě je měl Trautenberk vyrazit hned v prvním díle.

    Možná už ale přišel čas, aby byl natočený nějaký nový remake Krkonošských pohádek. Doba si to žádá. O tom, jak hodný a dobrotivý Trautenberk bojuje chytře proti těm zlým, vyčuraným a podlým lenochům, co si říkají zaměstnanci a jak na ně vždy, ve vší počestnosti vyzraje. Ale nakonec jim to, právě proto, že je tak hodný, vždycky všechno odpustí. A Krakonoš, ten že nakonec vždycky jen utře nos. Jinak se totiž těch svých předsudků o tom, že být bohatý je špatné a být chudý že je správné, nikdy nezbavíme.

    A jak je to s vámi? Chcete být bohatí nebo chudí?