Tříska z mluvícího kamene

Povídá se příběh o jednom vědci, co prošmejdil všechny knihovny univerzit. Když takto šel po cestě přes hluboký les, kudyma se v noci nikdo pro strach z cizinců nikdo netroufá jít, všiml si pod hustými keři a popadanými větvovím starých kamenných kvádrů. Když odsunul dřevo a rozťal keře, objevil starý chladný chrám.

V jedné místnosti, tak třikrát tři metry, trčel ze země železný podstavec, jehož vršek zdobila skleněná koule sevřená stříbrnou dlaní. V kouli se vířily oblaka kouře a blyštily jiskry, osvěcující malou místnost.

Ze zvědavosti se myslitel koule dotknul a oblaka náhle ztmavly a celá koule zčernala. Malinko se leknul, když z koule zasvítily dvě červené oči, které ty jeho provrtávaly. Jakoby odevšady zazněl hlas, který se představil jako duch starodávného poznání a zeptal se cestovatele, co si žádá vědět. Intelektuál se zamyslel. Pročetl toho tolik, že všechny ty znalosti mu začaly v hlavě poněkud splývat. O světě toho věděl více, než o jeho vlastním světě osobním. Protože si potřeboval brát delší a delší chvíle, aby se v klidu při plánování rozmyslel, která volba je ta pravá, poprosil ducha o to, aby přizval do života více jednoduchosti a měl tedy vždy snadnější volbu toho, co je pro něj více šité na míru.

Vedle sloupu se z písčité země vysunula ruka sevřená v pěst. Ta se vzápětí otevřela a v ní byl malý kamínek. "Tento kamínek ti vždy našeptá takovou volbu a takovou radu, která je tvému srdci nejbližší, stačí se zeptat", řekl duch a v kouli se opět začaly vířit písčité oblaka.

Muž odešel zpět do lesa a pokládal kameni otázky. Kámen vždy odpověděl a opravdu se duch nemýlil. Odpověď vždy zněla tak povědomě a blízce, že nebylo snad lepší možnosti. Ptal se zas a znovu. Zajímal se o svět, o všecko a vždy dostal prostoduchou odpověď, co jeho zvědavost ukojila.

Jednou si takto jeho kamarád vyšel do toho samého lesa jen tak na přírodní relax. U okraje lesa slyšel hlas a u cesty viděl našeho intelektuála sedět na skáceném stromu, jak mluví do kamene. Samozřejmě kámen mluvit neslyšel, neboť nebyl napojený na srdce jeho ale svého uživatele, co jeho známý však říkal, mu bylo obzvlášť divné. Slova jako "a co dál?", "A když se mnou půjde na večeři, co bych měl udělat jako první?", "a pak?", "jak poznám že...", "a co když...". Když se přiblížil blíž, všiml si, že muž mluvící ke kameni je někde dalece v budoucnosti. Dokonce i jeho vytočené oči prozradily, že není zcela jasně tady, ale ve svém příběhu. Dočista se ztratil ve své žádostivosti o jednoduchost.

Ten kamarád se na chvíli zamyslel, neboť třeba by neměl rušit. Po chvíli si však řekl, že by měl zakročit. Vyškubl tedy muži kámen od ucha a třískl s tím o statný strom stojící opodál. Ten se rozletěl na tisíce kousků a vědec se jen s vyvalenýma očima díval. "Jak jsi to jen mohl udělat?", zeptal se překvapeně a zoufale, s absťákem po jednoduchosti svého srdce, který mu kámen tak laskavě do uší zpíval. "Jednoduše", odpověděl jeho známý a vědec náhle definitivně poznal jednoduchost i bez kamene.

Hrana podstavy: cca  5 cm, Hrana stěny: cca 6 cm Výška cca 5,5 cm.

O kamenech:

Křišťál

Kniha oslavuje křišťál (nebo křemen) jako nejúčinnější minerál ze všech minerálů. Disponuje potenciálem vyladit všechny čakrové body lidského těla. Jinými slovy působí pozitivně na všechny orgány a postupně je svým jemným laděním navrátí do rovnovážného stavu. S lidským tělem je samozřejmě úzce spjata i lidská mysl, která tímto procesem čištění prochází také. Mysl se obvykle pročistí tak, že se zdroje nerovnováhy v podvědomí přesouvají do vědomí ve formě nepříjemných pocitů, nebo zážitků, na které si náhle "vzpomeneme". V tu chvíli máme příležitost si onu situaci zvědomit, podívat se na ni a přijmout ji, že prostě byla, anebo říct NE, což někomu dělá problém. Tím dáme problému věčné ahoj a sami si oddychneme. Tělo se očistí občas přes bolest, proto nepanikařme a v klidu si sedněmea vše prociťme. Je možné, že jsme nebohé tělo nevědomky honili a namáhali a je proto čas spomalit.

Díky této desinfekci nežádoucích návyků, které se ze zaníceného nitra odlepí, vznikne prázdný prostor, díky kterému bude člověk schopný intenzivněji prožívat svůj život. Nalezne ty nejjemnější niance pozitivity a negativity situací, jimiž ho jeho okolí neustále provází. Každý si svůj život nějak stavíme dle svého a tak budete díky této příležitosti opravdu vědět, jak ho vybudovat co nejlépe.

Ve zkratce "Co je orgonit?":

• Malé zařízení, nebo talisman, které díky kombinaci organické pryskyřice, kovu a drahého minerálu vyvolá efekt, který vede k přeměně dusivě energetického prostředí na prostředí čistě nabitého.
• Organická část (v našem případě pryskyřice) přitáhne pomalou nízkofrekvenční energii. Tato energie se následovně od kovových částí (nejčastěji třísek, nebo šponek) odráží a zrychluje. Křišťál energii během tohoto procesu současně "umyje" a ta je posléze vystřelena zpět ven do prostředí.
• Dominantou v orgonitu bývá Křišťál. Jiné minerály se k němu doplňují pro "obarvení" vypoušťěné energie.

________________________________________________________

UPOZORNĚNÍ!!!!

Nedávejte orgonitům přednost před odbornou lékařskou péčí. Orgonity nenahrazují předepsané léky a popsaný efekt minerálů je orientační. Nezapomeňte brát orgonity s lehkým nadhledem. Nevyhazujte své medikamenty a dbejte především rad svého doktora!!!!