Krisus zhlížející zpod nádherných prastarých lip
v zapadlé končině v podhůří Jeseníků, kam jsme se zatoulali,
při hledání nasí vize, jak dál.
Ten podivuhodny klokot večerních zvuků vísky ukládající se k spánku si budu asi navždy pamatovat, připoměl nám milovaný domov na Vysočině, kde nám nebylo dopřánou tou dobou být.

Přijmout utrpení jako šanci k růstu na cestě k vlastnímu Já ...

Přeměnit jej ...

Opět vzkřísili nádhernou píseň od Mobyho k poslechu i podívání ...