Jednoho krásného rána se usměvavé sluníčko probudilo a rozhodlo se, že přinese radost a štěstí všem, koho jenom potká. Jeho úsměv byl tak zářivý, že pohladil a rozveselil každé zvířátko i človíčka.Radost a dobrá nálada se šířila všude tam kam jen sluníčko dohlédlo.

A jak tak putovalo světem dorazilo k velkému stromu na kraji hlubokého lesa.U stromu seděla schoulená uplakaná lesní víla Zvonilka .Sluníčko ji paprsky objalo a osušilo slzičky.Když se víla utišila vyprávěla sluníčku jaké má trápení .Její květinky o které se pečlivě starala z ničeho nic přestaly kvést. Sluníčko se usmálo pohladilo vílu po jejich krásných vlnitých vláscích,které sahaly téměř až na zem a svým kouzelným úsměvem přimělo květinky znovu rozkvést. Zvonilka byla nesmírně šťastná .Poděkovala sluníčku a začala zvesela tančit okolo svých kytiček.

Sluníčko se vrátilo domů s pocitem, že přineslo radost a štěstí mnoha zvířátkům i človíčkům.

Od té doby se usměvavé sluníčko každý den vydávalo na cestu, aby svým úsměvem rozjasnilo svět a přineslo radost všem, koho na své cestě potkalo.