Liška je ve vzduchu.

Ještě se nedotýká země, ale už k ní patří.

Skok není útěk ani útok – spíš přirozený pohyb, který vznikl sám od sebe.

Všechno je přesně tak rychlé, jak má být.

Motiv zachycuje tichý, soustředěný moment. Liška není v krajině jako vetřelec – je její součástí. Skáče nízko nad zemí, v prostoru, kde není nic navíc. Jen tráva, klid a pohyb, který se odehraje během vteřiny, ale v hlavě zůstane déle.

Barevnost je tlumená, chladná i teplá zároveň – modrozelený podklad se potkává s rezavým tónem lišky. Glazura je jemně stékající, povrch hrnku působí klidně a přirozeně, jako krajina po dešti.