Větvička borůvek..amulet

....brzké ráno, botanický skleník č. 3, starý květinový stolík, rozvrzaná židle, světle modrý inkoust, papír tónovaný... jihozápad Francie ..někdy okolo roku 1960..

..
Vianne Rocher
Lansquenet nad Tannou

..
Má milá Vianne,
nesmírně mě tvé psaní potěšilo.
Jsem tak ráda, že jsi opět zpátky ve své Nebeské čokolaterii v Lansquenetu.
Jak dlouho jsme se neviděly..

..
Má nejdražší přítelkyně ani nevím, čím bych měla začít.
Pokusím se vše ti popsat popořádku..

..
Asi nejdůlěžitější věc je , že už je celý botanický skleník náš. Podařilo se nám s Andrewem vyplatit všechny dědice. Vlastně to byl takový malý zázrak..
Věděla jsem, že to jednou musí přijít, ale vůbec jsem netušila z čeho je vyplatíme.
Noc co noc jsem bděla nad papíry a počítala a počítala, vše vypadalo už beznadějně, ale pak..
Vzpomínáš si, co nás moje prababička učila, když jsme byly malé?

..
"Když už nevíš kudy kam, požádej o zázrak.."

..
A tak jsem žádala... žádala jsem Nebesa, žádala jsem Zemi, žádala jsem dobrého ducha našich skleníků.. a představ si, že ten rok byla úroda jako nikdy předtím..ano, na těch starých broskvoních se urodily ty nejsladší a největší broskve, co jsem kdy viděla.
Můj bratr Andrew je vzal na jednu výstavu do města a  naše broskve vyhrály!
Prodali jsme celou úrodu s obrovským ziskem..
Vyplatili jsme všechny dědice a ještě nám zbylo na pořádnou opravu střechy v Motyláriu..
Ještě teď tomu nemohu uvěřit.. (mimochodem ten rok se urodily i jahody, borůvky a jedlé květy kvetly několikrát za sebou)
.................................
"Ano Andrew, už běžím.. zrovna jsem psala Vianne, jak to vypadá s jedlými květy? Myslíš, že budou na zítřek připravené? Ráda bych ji poslala celou krabici i s dopisem.."
....
"Cože?!" zařval Andrew..
....
" Počkej, už jdu... víš, že psala Vianne?... pamatuješ si na ní, žeee..."
....
KLAP! dveře skleníku č. 3 se zavřely... a dopis..rozepsaný dopis na chvíli osiřel..
Večer, vlastně už hluboká noc.. téhož dne..
..................................
Zlatíčko, domluvila jsem se s Andrewem, že ti hned ráno doveze krabici našich jedlých květů i s tímto dopisem..
Prosím, pokud bych psala trošku "z cesty" omluv mne, je již hluboká noc, a i když jsem si rozsvítila všechny lampičky, které jsem našla, přece jen to nestačí a oči se mi klíží.. a pak ta silná vůně královských růží.. těch velikých, co máme ještě ze skleníku naší prabábi z Anglie.
Představ si, že ten prastarý keřík stále znovu a znovu kvete..
Snad je to tím, že mu čas od času hraje na housle náš nový zahradník Jean Pierre.. o něm jsem ti ještě nepsala..viď?!
Je to vnuk starého Duboise.. pracuje u nás už skoro rok.. opravuje Motylárium, vlastně opravuje všechny skleníky.. i ten bobulkový.. a to mi připomíná, že ti pošlu košík borůvek i brusinek.. snad vše stihnu ráno natrhat..
..abych nezapomněla.. vyčistil i to leknínové jezírko, co bylo celé zanesené chaluhami a blátem.. voda je v něm teď průzračná jako ve studánce..někdy v noci si tam chodívám zaplavat..
Aaach... neumíš si představit tu nádheru, když za svitu měsíce a světlušek slyšíš pouze tiché šplouchání vody a pak housle.. Jean Pierre hraje nádherně na housle.. jeho hudba se rozléhá  po celém našem botanickém ráji.. snad i žáby utichnou ve svých milostných áriích a motýli se rychleji vykuklují..
A to mi připomíná, že bych měla zkontrolovat kuklící květináče a houseníky..za chvíli budu zpět..
...
Má milá, už jsem si nachystala krabici i košíky, ráno mi přijdou pomoci děti naší sousedky Emy, práce ve sklenících je baví a už umí květy opatrně poskládat a proložit hedvábným papírem, aby v pořádku dojely. Takže stihneme natrhat i borůvky a brusinky..

..
Myslím, že zítra se bude vykuklovat ten modrý motýl,  s nebesky modrými křídly a rubínovou hlavičkou, jistě si na něj vzpomínáš...
Ach Vianne, musíte s Anouk přijet, co možná nejdříve, je toho tolik, co bych ti chtěla povědět..
A taky myslím, že bychom měly opět čarovně poškádlit naše staré místo, však jsi jistě nezapomněla na náš kamenný oltářík se starou soškou anděla..
Jean Pierre okolo něj zasadil spoustu velkých keřů nádherně kvetoucích hortenzií, vůbec netuším, jak zjistil, že je tak miluji..
Jsem ráda, že je tady.. moc ráda... ( znáš mne a tak jistě víš... cítíš.. že... prostě ráda bych provedla naše malé květinové kouzlo, už jistě víš proč..)

..
Bylo by báječné, kdybys mohla s Anouk hned po slavnostech přijet a zůstat alespoň týden.
Nepoznáš to tady, vše je krásně rozkvetlé.. chrpy  promodraly cestičky ke skleníkům, přísný anglický ráz, který byl dlouhá léta udržován se změnil, je to tady čarovné.. zarostlé.. trošku divoké a přesto docela uhlazené a měkké..těžko hledám slova, ale co přišel Jean Pierre, je to tady jiné.. i já jsem jiná.. trošku.. tolik bych tě tady potřebovala, chtěla bych nějak Jean Pierrovi naznačit, že mi není lhostejný , ale jsem jako zaseknutá.. vždy ze sebe vykoktám jen.. "dobrá práce..děkuji" a to je vše.. trnu při pomyšlení, že by se měl dozvědět jaké city k němu chovám, ale zároveň toužím, aby to věděl.. snad se i trošku bojím, že to necítí stejně.. a znáš mou plachou povahu,  nejspíš bych musela lézt myšíma dírama, abych se mu pak vyhnula..

..
Proto potřebuji květinové kouzlo, teď když vše tak divoce kvete a čaro je nejsilnější..
A také bych chtěla konečně otevřít deník mé prababičky, přišel před pár týdny v krabici zamčené na zámek, samozřejmě bez klíčku, takže čekám na klíček, zámečník už u nás byl asi čtyřikrát, protože nechci dát krabici z ruky, je pro mně příliš cenná , než abych ji nechala odnést.. stále něco zkouší a dopilovává, otiskuje.. prý to nebude jen tak, otevřít bábinu truhličku..bábi měla vždycky svůj smysl pro humor..
Když jsme byly malé, strávily jsme spolu v prababiččině skleníku na jihu Anglie nádherné léto..a když jsme byly větší, tak nás učila svá kouzla..vzpomínáš?
Truhlička s deníkem byla uložena tolik let u notáře, vůbec netuším, proč se ke mně dostala až teď..inu prabábi.. nic nebylo nemožné a vždycky uměla překvapit..
Ke truhličce byla přiložena malá cedulka..

..
" Ať je vše vyjeveno v ten správný čas.."

..
Vůbec netuším, co tím vlastně myslela.. miluju ji, a nikdy nepřestanu, věřím, že se teď na mě dívá a usmívá se.. snad i trošku čaruje..se správným načasováním..
Třeba bude v deníku i recept na její báječné koláčky a snad i troška jejího kouzelného koření..
Zbylo mi už jen pár špetek měsíčního..toho úplňkového a to si schovávám na naše květinové čarování..
Prosím, napiš mi alespoň pár řádků, Andrew bude v Lansquenetu až do večera a staví se pro odpověď..
.................................
První houslové tóny rozčísly vzduch jako hřeben ebenové vlasy..
Srdce mi poskočilo...
Zvuk utichl..
.....
"Claire? Jsi to ty?"  zeptal se Jean Pierre do tmy..
Stihla jsem zhasnout všechny lampičky tak rychle, jak jsem jen uměla...
" A..ano... kdo jiný by to měl být?!" šeptla jsem..
" A co tady děláš? Vždyť je jen chvilka do půlnoci.."
" No.. píšu dopis, přece.."
" Potmě?!"
" Jistě, nejraději píšu dopisy potmě.. tos nevěděl?" sykla jsem přidrzle, ale mrzelo mě to.. proč nejsem uvolněná... ach bože, proč nejsem uvolněná?!!!
" Nerušilo tě mé hraní?"
" Vůbec ne.. prosím, hraj ještě..."
" Nepůjdeš se mnou do Motylária, bude se líhnout ten tvůj modroušek.."
" S rubínovou hlavičkou...aaach.. můj zbožňovaný druh motýla.." zaradovala jsem se..
......
 V šeru Motylária Jean Pierre hrál a hrál a modroušek se začal dostávat z kukly.. horko a vlhko bylo už skoro nesnesitelné, ale zrod jednoho nebeského motýlího tvorečka rozhodně stál zato...
Asi se půjdu ještě vykoupat... a pak dopíšu dopis mé nejdražší kamarádce Vianne..
......
"Bože, co to je? ..ve skleníku se svítí! Dopis! Můj tajný dopis !!!"
Vyběhla jsem polonahá z jezírka a bosa běžela ke skleníku..
Když jsem otevřela zprudka dveře světlo najednou zhaslo..

..
" Je tady někdo? nebo že by se mi to zdálo?" potmě jsem došla ke stolku s dopisem... a sáhla na stínítko lampičky.. AU.. bylo ještě horké... takže se mi to nezdálo.. někdo tady byl... nebo snad ještě je?!  Zachvěla jsem se..

..
"Promiň.." zašeptal tiše do tmy něčí hlas.. " Nechtěl jsem... hledal jsem knihu se záznamy kuklení a nechtěně jsem zahlédl tvůj dopis.. neboj, nečetl jsem ho, jen jsem zahlédl pár řádků... se svým jménem.."

..
"Jean Pierre, jak jsi mohl!!!!  Tos neměl..." zavzlykala jsem napůl hanbou a napůl vzteky..
" A co.. co všechno jsi vlastně četl??" roztřásla jsem se... taky zimou..
Stála jsem bosá a polonahá na hliněné podlaze.. ještěže byla tma.. jen měsíc si pohrával se stíny..

..
"Claire... má nejdražší Claire.." Jean Pierrovy mohutné paže mě pevně objaly, sevřel mě v náručí a už nepustil.. marně jsem se "snažila" dostat se z jeho objetí..
.............
Brzké ráno, opět skleník č. 3...
...........................................
Má milá Vianne, kdybys tak tušila, co se právě stalo...
Ale ty to možná víš...víš, co dokáže změnit jedna krátká chvíle.. kdy jsou všechny věci na svém pravém místě a v ten pravý čas stane se to, co se  má stát.. i když to zprvu vypadá jinak..

..
Vše ti povím, až přijedeš, alespoň ti zvědavost nedá a bude to brzy...
Já teď odjet nemůžu.. kuklí se nám s Jean Pierrem další modroušci a vše je třeba pečlivě vést v evidenci a taky řádně krmit housenky, houseníky jsou již plné..
A česat bobulky a počkat si na klíček k bábině skříňce a vůbec.. je třeba žít!!!

..
Děkuji ti za tvé kouzlo... kdybych ti nepsala, nebyl by rozepsaný dopis na stolku a Jean Pierre by se snad nikdy nedozvěděl, že.... a to vše díky Tobě, že ses konečně vrátila..

..
S velkou láskou tvá přítelkyně
                                          Claire..
P.S... úplně jsem ti zapomněla napsat, že se k nám do městečka přistěhoval nový šperkař... nějaký Antonio, je prý z Itálie ... jsem na jeho šperky moc zvědavá... určitě k němu brzy zajdu.. víš přece, že potřebujeme dva speciální stříbrné klíče... jeden borůvkový a jeden s brusinkami...vzpomínáš, že...?!

..
Je krásné jak všechny věci do sebe nádherně zapadají.. smekám před čarovným propojením vesmíru s Námi..
A teď běžím rychle zabalit poslední jedlé  kvítky na ozdobení pralinek pro Vianne a udělat Jean Pierrovi vydatnou snídani..

*******************************************************

Větvička se čtyřmi temně modrými borůvkami je dozdobena tepanými lístky a borůvkovým květem se vsazeným topasem..

Je to výjimečný amulet, pro výjimečnou ženu..

..je naprosto rozkošný a vymazlený..

Je to chlouba všech našich botanických skleníků..

Celá kolekce z botanického skleníku je inspirována neoviktoriánskou dobou s jejím velkým citem pro detail a něžnou zdobnost..

Velikost: cca 60x30mm

Délka řetízku s klas. zapínáním je cca 51 cm..

Materiál: stříbro 925, dumortierit, topas

Celková váha: 13,82 g

Ručně vyrobeno, tepáno, zdobeno granulací, ručně lis. vzorem, patinováno, doleštěno a puncováno..