Zrovna si vykračovala na čaj o páté podávaný v dřevěném altánku na konci zámeckého parku, když jej zahlédla. Lekla se a rozbušilo se jí srdce. Však jí bylo teprve sladkých a nevinných patnáct let. Utíkala tedy do lesa, aby se mu tam schovala a promyslela si, co mu při dalším setkání řekne...

...Dlouhé krémově bílé šaty s vlečkou ale nebyly zrovna tím nejpraktičtějším oděvem, pro rychlý pohyb v krajině. Zvláště v zarostlém lese plném křovin se zachytávala o rostliny v každičkém okamžiku. Během pár vteřin proto byla uřícená a od větviček mladých jehličnatých stromků a kvetoucích trnek rozcuchaná. A taky šifónově závojové šaty vypadaly spíše pro lesní vílu než pro princeznu. Byly najednou cípaté na všechny strany. U starého seníku se Emílie zastavila, aby popadla dech. Vůbec ji nenapadlo, že on zná stezku z druhé strany lesa a že si ji nadběhne. Když vystoupil ze stínu dřevěné lesní stavby, šíleně se lekla. Ale v tom leknutí vypadala neskutečně půvabně, jako víla nebo dokonce přímo jako dívka s perlou, kterou si zamiloval z obrazu v jejich rodinné obrazárně...

Tyto náušničky jsou na uších tak lehké, že i žena, která není zvyklá na naušnice větší než puzetky, si na ně ihned zvykne. Jsou totiž odlehčené. 

Pár naušniček na fotkách již má svou šťastnou majitelku daleko za oceánem. Nový pár se tak může v zakrouceninkách u perliček nepatrně lišit :-)