Horký vzduch rozčísl příjemný závan větru od moře. Konečně. Už si myslela, že padne vedrem. Stoupala zadýchaně pomalu po cestičce do prudkého svahu nejvyšší hory široko daleko. Úplná šílenost. Nebyl to ale Sářin nápad jít za každou cenu na vyhlídku ke kostelíku. Usmyslel si to ten, se kterým na Krétu před pár dny přilétla.

Tehdy si ještě myslela, že jsou si souzeni. Teď si tím ale už vůbec nebyla jistá. Pochodoval si rázným krokem kdesi daleko před ní, protože prý ,,nemůže jít tak pomalu," jak ji suše oznámil a pak jí zanechal svému osudu. ,,V Čechách prý jako hlavní skautský vedoucí učí děti, že mají vždy čekat na toho nejpomalejšího... Opravdu paradox," povzdechla si Sára v duchu.

Kvůli jeho dopolednímu bloudění, což pochopitelně nepřiznal, teď už ale bylo pravé poledne. Slunce bylo přímo nad jejich hlavami, teplota dávno překročila čtyřicítku a cestička stoupala ostře. Před chvílí to s ní proto málem švihlo. Seděla se slzami v očích na prašné cestičce a chvílí opravdu čekala, že to bude její konec. Srdce jí bušilo jak o závod a nemohla se ani nadechnout...

Naštěstí přišla ona. Malinká svraštělá stařenka zachumlaná do černého šátku šla po cestičce pomalinku dolů. Když k ní konečně došla, neřekla ani slovo. Dala jí napít hlt lehounkého vína z keramické karafy, otřela jí čelo a vzala za rameno. Pak ukázala na vzdálenou vesničku na břehu moře a popostrčila jí tím směrem.

Sára také neřekla ani slova a vydala se alejí pomerančovníků poslušně k rybářským domkům. Cítila najednou obrovskou úlevu, že není v té pustině sama. A nikdy dřív by ji nenapadlo, že tak snadno na něj zapomene a několik krásných dnů stráví na Krétě právě tam. V téměř zapomenuté zátoce v kamenném domě s vůní moře a sladkých oleandrů. Tam, kde vlají rybářské sítě a kam se vrací vítr, čas a ...

K naušnicím ze série ,,Vzpomínka na moře a rybářské domky" si můžete později pořídit i náhrdelník anebo výhodně rovnou celou sadu.

Série ,,Vzpomínka na moře a rybářské domky" vznikla s využitím kouzelných vinutých perel od CAT.