Na chvíle u babičky vzpomínám často a ráda.Na kachláky s troubou, ve které dělávala babička koláče nebo koblížky, co se rozpouštěly na jazyku.Na plechový lavór u kachláků, ve kterém jsem umývala nádobí po obědě a světe div se - dobrovolně a ráda.Na starou kredenc, jejíž obsah znám  dodnes nazpaměť stejně jako obsah staré skříně,všech šuplíků a co teprve půda! Vybavují se mi některé vůně. Vůně starých zažloutlých časopisů, ve kterých jsem ráda listovala, vůně dědečkova holení,vůně chlívku s kozou, který jsem míjela cestou na dřevěnou latrínu s vápnem vybílenými stěnami , na kterých se třytily v zimě hvězdičky, co nakreslil mráz.... Kuchyň byla v té době jedinná kulturní místnost, kde se všichni scházeli.Tikot hodin s mosazným kyvadélkem, můj nejoblíbenější talíř, pohled z okna, pod kterými kvetly pivoňky.... jsem za ty vzpomínky ráda a dala bych cokoliv za návrat některé z tehdejších chvilek. A jsem ráda, že patřím ke generaci, která si nepamatuje babičku a dědu s mobilem v ruce nebo u počítače.

malba akrylem na velkém kuchyňském dřevěném prkně.

43 x 20 cm