Je to okamžik, kdy se chodec dostane do "rámu", zmáčknete spoušť a než dozní její cvaknutí, už je celá kompozice jinak. Chvíle je pryč, už se nevrátí,  jako každá následující.

Fotka je ze zašlého ale dříve slavného pařížského místa Canale St. Martin, známého z francouzských černobílých romantických filmů o setkání milenců z dob už také dávno minulých. Najdete ho jen pár metrů od rušného náměstí Republiky. A je zde klid a zvláštní pomalost, stejně jako je pomalá voda, která zde proudí. Canale začíná v příjemném parku a postupně je stále klidnější a obyčejnější až končí ve čtvrti bezmála periferního půvabu. Místo se zvýšenými mosty si zachovalo svoje kouzlo a všem návštěvníkům Paříže ho opravdu doporučuju. Jisté je, že turisty zde nepotkáte, zato několik malých kaváren s místními, kteří zde nerušeně popíjejí víno a líně koukají na línou vodu, která kousek od nich proudí. Je jim stejně ukradená, jako rušný život, který proudí o kousek dál.

Tehdy bylo pod mrakem a za chvíli se dalo do drobného předjarního deště.

U fotky platí to, co u dalších mých fotografií. Doporučuju nechat vyvolat (postarám se) a zašlu papírovou.