Hrušeň neboli pyrus se v Evropě vyskytovala odedávna. Za její původní domovinu se považují země v teplejších částech Evropy, východní Asii, sev. Africe a Iránu. Řekové, ke kterým se pěstování tohoto stromu rozšířilo z Malé Asie, planou formu hrušně nazývali "achras". Z Řecka se pěstování rozšířilo do Itálie. Díky tehdejším římským spisovatelům již dnes víme, že Římané znali již více než 35 rozdílných odrůd, které uměli dále množit i roubováním. Pro naše území je pěstování hrušní stoprocentně doloženo pro období příchodu prvních Slovanů. Je však možné, že tento strom byl u nás rozšířen již daleko dříve, ale dosud nám schází důkazy.

Jemná spona z hrušně je do hladka obroušená a na  povrchu ošetřená voskovým olejem. Je opatřena popatinovaným francouzským zapínáním o délce 7 cm.