Možná, že osůbkám, které sledují můj obchůdek zde na Fléru, jsou židle povědomé. Ano, jsou to holky, které tu byly donedávna vystaveny s jiným potahem na sedáku. Ale znáte to, když svěříte děcka chlapovi, aby se o ně postaral, dopadne to tak, že děcka jsou štěstím bez sebe, ale špinavé, až běda. No, a s holkama to dopadlo stejně, takže sedáky jsem musela přečalounit. A to absolvovaly v chlapské náruči cestu jen ze suterénu do podkroví.

   Tyto židle z produkce továrny TON se ke mně dostaly postupně. První byla Pavlínka. Už to nebyla žádná dorostenka, na spodní straně sedáku má uveden rok výroby 1971. Taky už byla pěkně poškrábaná, potrhaná, ale jinak pevná a zdravá holka. Podnoží jsem jí obrousila na holé dřevo a nalakovala matným lakem, opěrák je opatřen tmavě šedým nátěrem a rovněž pro trvanlivost a otěruvzdornost ještě přelakován. Sedák má všechny vrstvy čalounění nové a navrch je potažen silnou a odolnou bavlněnou látkou.

   Pak se ke mně dostala Pavla a nakonec Pája s Ájou. Poslední dvě holky jejich původní majitel opakovaně přetřel, nejdříve na bílo a následně na tmavě hnědo. Takže dosáhnout u nich stejného vzhledu, jako u jejich předchůdkyní, byl docela oříšek.Teď je ale od sebe rozeznám jenom já.

    Přijďte si židle nezávazně prohlédnout. Pokud je zakoupíte, můžete si je odnést, nebo vám je pošlu Českou poštou pořádně zabalené.