malba akrylem na sololitě

rám tvoří stařičké okno 

64 x 49 

... příběh začíná v roce 1900 , kdy byl postaven dům mého dětství. Jak jsem během úprav rámu zjistila,původně bylo okno napuštěné včelím voskem a  v bůhvíkterých letech natřené olejovými barvami. Nejdřív jsem odstranila nánosy všech nátěrů, jak nejlíp to šlo a podržte se - trvalo mi to na koleně přes šest hodin. Ne že bych měla vždycky puštěný tachometr, prostě jsem koukla na kostelní hodiny při startu ze zvědavosti, kolik času mě asi bude to citové pouto stát. No a to nepočítám dobrušování smirkem růčo a šmirglem na vrtačce v naději, že ten rám zkulturním líp. Ne že bych usilovala o dokonalost , kdy budou panty s kličkou zářit  , spíš jsem chtěla docílit lepší barevnosti dřeva , ale bohužel anebo bohudík je samá stopa stáří a lidské ruky.Tu starý nevybrousitelný tmel, tam uštíplý kousek dřeva a barva jaká je, protože je ten pravěký sajrajt vpitý do dřeva navěky. Každopádně jsem byla šťastná, že jsem tu přípravu rámu nevzdala a dořezané ruce se zahojily samou radostí, že už můžu "jen" malovat. Tentokrát mi odstíny modré a zelené nešly přes oko a pustila jsem se do zimy. Taky proto, abych si namluvila, že mi není tak horko s tím sněhem :-)