Řekněme si, co vše je za tím, že výstava Dětský pokoj
mohla vzniknout.
- Jako první, je to inspirace. V mém zorném poli se objevil umělec, který si jde za svým vysněným životem… životem věhlasného umělce, kterému
se daří, ať už v osobním životě nebo v tom
profesním. V těchto případech se tyto hranice
často prolínají.
- Za druhé, je to určitě odvaha. Přemýšlela jsem, čím malovat a na co. Prvně mě napadla čtvrtka a tempery, to bych, ale nebyla o moc dál, než dítě ze základní školy. Proto jsem se rozhodla pro koupi napnutého bavlněného plátna na dřevěný rám a akrylové barvy.
- Za třetí, je tu nápad. Vysnil jsem si upíra, to samotné nic neznamená, ale všechny obrazy pak spadly do stejné kategorie, mé oblíbené vzpomínky, atributy apod. I když první obraz 1_Princezna se vymyká, musíte mi odpustit, jsem transgender, z muže na ženu, tak jsem nemohla odmítnout.
- Za čtvrté, můj vlastní styl tvorby, nestudoval jsem nikde techniku malby akrylovou barvou. Originální.
- Za páté, zábava a z ní plynoucí vytrvalost.
- Za šesté je radost z vynaloženého úsilí. Když jsem si všechny obrazy rozvěšel v pokoji a uvědomil jsem si, že jsem znova dítětem.
- Za sedmé, je to určitě hodnocení soc. pracovnice, od které jsem čerpal postřehy k malbě.
- Za osmé to je určitě podpora Charity Kroměříž, která mi svolila si tu pořádat Výstavu.
- Za deváté je chtíč, ukázat lidem co jsem namalovala, z toho vznikly přidané investice.
- Poslední bod, očekávám pocit zadostiučinění. Jinak řečeno, vše je v pořádku a líbí se vám má výstava.