S jarem vše v přírodě procitá a všude se objeví hmyz.
... No, vlastně už ne tak všude, jak jsme byli zvyklí. Hmyz globálně mizí a vlastně nikdo pořádně neví proč. Ekologové jsou ve při s průmyslníky, jimž nekonečné spory o drobné lokality výskytu nějakého mrňavého pišišvora většinou připadají jako zbytečné zdržování v honbě za ekonomickým ziskem. Denně mizí ze zemského povrchu obrovské plochy pralesů, nejbohatšího hmyzího domova. Netřeba však chodit tak daleko; stačí se rozhlédnout ve svém nejbližším okolí a jsme ihned svědky rapidního úbytku zelených ploch, lesů, přirozených luk, remízků a obyčejných trávníků, které jsou domovem všemožných drobečků. Místo nich máme takřka sterilní vydlážděné, betonové a asfaltové plochy, parkoviště, průmyslové haly a supermarkety, v nichž si úzkostlivě střežíme prioritu antropocentrické politiky.
Jak velké pole asi stihne přeskákat třeba takový chvostoskok za svůj život? Přestože bez lidské snahy by si příroda časem vzala svá území zpět a zabydlela si je po svém, není jí to dovoleno.
Když k tomu přičteme vliv nejrůznějších pesticidů, mikrovln a umělých elektromagnetických polí neúprosně zasíťované civilizace, není divu, že hmyz se stává stále vzácnějším. Včelaři ustaraně sledují úbytek rojů, lesníkům mizí mraveniště před očima, chytří zemědělci úzkostlivě bojují o zdravé osídlení polí a motýlí louky už většina dětí zná jen z vyprávění babiček. Výčet by byl nekonečný.
A přitom je hmyz zdrojem života i poznání. Je nedílnou součástí přírody, bez hmyzu se zhroutí celý zemský ekosystém. Odhlédneme-li od poměrně častých fobií, můžeme ještě brblat na bodavé komáry a otravné mouchy, ale zmizí-li oni, zmizí i ptáci a v dominovém efektu postupně všechny živočišné druhy. Už teď můžeme pozorovat viditelný úbytek vlaštovek, jiřiček, ale i ježků, žab a dalších hmyzožravých tvorů, kteří už prostě nemají čím se živit.
Vše je propojeno, vše spolu souvisí v jediném nepřetržitém řetězci. Zeslábne-li jeden jeho článek, celý, prozatím snad ještě bohatý systém života, to rozvrátí a zničí. Náš svět je pouze tak silný, jak silná je jeho nejslabší část…
Hmyz je zdrojem inspirace i pro umělecký svět. Všichni si z dětství jistě pamatujeme nějakou říkanku na hmyzí téma a všechny bez rozdílu vyprávějí o životě. Připomeňme si třeba Sekorova Ferdu Mravence, klasiku dětských knihoven, která se dočkala mnoha překladů a provedení od knih přes komiksy až po animované filmy. Díky Ferdovi jsme už v dětství poznali, že i hmyz má různé povahy, stejně jako lidé. Populární seriály Mrňouskové či Co se děje v trávě baví celé generace. Rovněž komedie bratří Čapků Ze života hmyzu je skvělým podobenstvím lidí a hmyzu, doslova personifikace par excellence, dokonalý obrázek sobectví a malosti. Anebo mimická klauniáda Traja chrobáci, v níž nás B. Polívka, J. Dvořák a O. Jirák přenesli do světa drobných bytostí v obrovských kulisách a nabídli tak správný úhel pohledu. Málokdo ale ví, že tento pořad, ověnčený cenou festivalu Prix Jeunesse v Mnichově, byl pro samotné herce vlastně docela nebezpečný. Při jeho vzniku totiž režisér trval na přesných gigantických zvětšeninách dekorací a předmětů, takže aktéři se dřeli se čtyřmetrovým teploměrem, pětimetrovou zápalkou a hrnkem čaje o výšce dospělého muže.
Když se objeví v deliriu tremens propité mysli chorobné představy, nejspíš vypadají podobně. Dokonalý popis delirantního stavu, deklamovaný Vlastou Burianem ve filmu U pokladny stál, možná odradil nejednoho konzumenta; ostatně hmyzí „démoni“ a „brouchy mouci“ provázejí lidi napříč generacemi.
Fotografie z výstavy hmyzu „Megabrouci“ (Brno) teprve umožní tu správnou perspektivu
a zaujmou podobně jako výtvarná dílka dětí (vernisáž ZUŠ Klatovy)...
Oproti tomu existují kultury, kde jsou některé druhy hmyzu uctívány spolu s božstvy – stačí si vybavit posvátného skarabea v Egyptě. Zastánci některých forem buddhismu dokonce nosí permanentně na ústech roušku, aby nějakého broučka omylem nevdechli, nosí u sebe stále smeták, aby hmyz ze své cesty odmetli a nezašlápli. Věří totiž, že se do hmyzu mohou převtělit jejich předkové.
V některých místech světa je hmyz naopak běžně konzumován. Nedávno byla dokonce legislativou EU přijata mouka z hmyzu jako běžná surovina, kterou mohou výrobci potravin přidávat do svých produktů coby zdroj proteinů. Hmyz je označován za potravu budoucnosti a příznivci chuť hmyzích delikates mnohdy chválí. Asi neochutnali živé syrové ponravy v pralese. Inu – proti gustu žádný dišputát...
Některé druhy jsou i jedovaté...
Obecně a poněkud sobecky si dělíme hmyz na škodlivý a užitečný. Zatímco ten „domácí“, nechtěně domestikovaný a v lesních či polních monokulturách přemnožený se snažíme co nejvíce eliminovat, ten užitečný si naopak hýčkáme a všemožně mu pomáháme. Pěstujeme medonosné rostliny, stavíme úly, hmyzí hotely a čmelíny ve svých zahradách. Chov včel či bource morušového jsme ku svému prospěchu dovedli do sofistikované a výkonné průmyslové podoby a genetici se dokonce pokoušejí stvořit průmyslově využitelné vlákno z mléka koz, jimž byl implantován pavoučí gen… Hm.
Hmyz prostupuje našimi životy víc, než si uvědomujeme. Zatímco zamilovaní lidé nešetří oslovením „broučku“ či „beruško“, v napjatém vztahu už se objevuje „štěnice“, „hovnivál“ nebo „pavouk“. Někdo je pilný jako včelička, jiný je zas líný jako veš...
Od hmyzu se však můžeme mnohému přiučit; stačí se zahledět na šnečí ulitu – dokonalý příklad zlatého řezu, chcete-li Fibonacciho posloupnosti. Nabízejí se i fraktály vzoru blanitých hmyzích křídel nebo záhadná iridescence duhových motýlích křídel, která však ve skutečnosti nemají žádné barvy.
Podobnost toroidu magnetického pole Země a těla včely rozhodně není náhodná,
podobně jako geometrie ulity, hurikánu či galaxie. Všechny tvary v makrokosmu i mikrokosmu podléhají stejné vesmírné geometrii.
(vesmírné foto: Pinterest)
Ani tajemství migrace motýlů monarchů stěhovavých nebylo dosud lidmi plně objasněno, nemluvě o sedmnáctiletém cyklu cikád, bioluminiscenční komunikaci světlušek a mnoha dalších, které jsme ještě nestihli prozkoumat. Fascinováni neobyčejnou strukturou a hierarchií hmyzích společenstev, jejich dovednostmi a rituály můžeme jen obdivně a s pokorou sklonit své nevědomé hlavy.
Dokonalost proměny životního cyklu hmyzu, kdy se z vajíčka líhne housenka, ta se později zakuklí a z kukly po nezbytné metamorfóze vylétne dospělý jedinec, můžeme jenom obdivovat.
My lidé tento proces přirovnáváme k vlastní transformaci těla a duše, často nám pomáhá i vyrovnat se se smrtí či pochopit princip reinkarnace.
Je toho opravdu hodně, co nás přibližuje hmyzímu světu; mlhavé historické zmínky o mravenčích lidech–učitelích jsou jen jednou z mnoha záhad prastarých kultur.
Díky stále dokonalejším kamerám a přírodovědným dokumentům, které nám dnes odhalují dosud netušená fakta a detaily o hmyzu, lze jen žasnout, kolik toho ještě nevíme.
Hleďme si tedy především svých činností tak, abychom svět mnohonohých mrňousků dále neohrožovali a nezavinili jeho ztrátu dřív, než jej vůbec poznáme.
Jak praví klasik: NECH BROUKA ŽÍT, BROUK ŽIJE RÁD... :-)
V klubu 100x jinak chceme letošnímu jaru přispět několika vlastními mrňousky. Zaostřily jsme tentokrát na dění v trávě a v rámci barev palety jsme stvořily svůj hmyzí příběh:
(foto pro paletu: Pinterest)
Čmelák jako živý se bude krásně vyjímat na vaší tašce nebo u klíčů. Přívěsek uplstila Romana aSnilek.
Romana je rovněž autorkou ulit z včelího vosku, které budou výbornou dekorací vašeho přírodně laděného pokoje – a samozřejmě, můžete je využít i jako svíčky, které vyčistí vzduch a pomohou vám relaxovat.
Vděčná klasika. Veselou puntíkatou taštičku v beruščích barvách ušila Tereza Muzikanti sobě. A jako vždy nechybí ani tady drobný hudební motiv: párek notiček na zipu.
Jedinečná vlněná mikina s pavučinovou vsadkou je autorským dílem Evy z etomatelier3. Pavučina vznikla kombinací strojové výšivky a našívaných přírodních vláken. Nadčasový oděv z nekousavé vlny do vašeho šatníku, jeden jediný.
Další vymazlený kousek z dílny Katky Kbags. Praktickou tašku s podšívkou, kapsami a karabinkou na klíče bohatě unosíte. A pro její nevtíravou barevnost nebude nic namítat ani váš manžel, když ho s ní vyšlete na nákup.
Elegantní lněná rámečková etue je aktuálním doplňkem současných ekogických trendů pomalé módy. Autorkou je Helena HelaF, která přidala i ruční výšivku nočního motýla. Užijete ji i jako drobnou kabelku při různých společenských příležitostech.
Nepřehlédnutelnou tašku ze sofistikované dílny Terezy teruber můžete nosit přes rameno i v ruce. Praktická klopa zapínaná na knoflík brání vysypání věcí z tašky. Tašku oživuje našitá aplikace berušky.
Hedvábnou šálku s motivem vážky ručně malovala Danka D.FELIX. Užijete si ji hlavně v létě jako chladivý prvek a estetický doplněk svého oděvu při společenských událostech i jen tak pro radost.
Univerzální kapsičku ušila Helena Mahel. Veselé proužky a malí motýlci vám přidají na dobré náladě i na dovolené, kde taštičku můžete využít i jako malou kabelku do ruky.
Beruška jak vyšitá! A ona opravdu je. Steh po stehu ji s pečlivostí sobě vlastní vyšila Mirka RE-NATUS. Brož se zapíná na zavírací špendlík a můžete ji nosit na oděvu i třeba na tašce.
A protože některé práce jsou natolik autentické, že se nachytala i živá ještěrka, nabízíme ještě unikátní fotoreportáž z focení výrobků:
...nejdřív nezájem,
... obratem zájem, když bystré oko ještěrky uvidělo potenciální sousto,
... a útok !
Čmelda se hladové ještěrce opravdu líbil, taktak, že Romana stihla přívěsek zachránit,
a ulovena byla málem i kapsička s nočním motýlem :-D
Doprovodné fotografie hmyzu opět pocházejí z objektivů členek klubu. Naše archivy obsahují opravdové poklady! 
Snad se vám u nás opět líbilo a nepodlehli jste nějaké fobii.
Jsme rády za vaše návštěvy i milé komentáře, a zachováte-li nám přízeň i na příště, těšíme se na shledání zase v červnu.
Téma bude úplně jiné, tak se nechte opět překvapit zadáním i naším zpracováním.
Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová a dobrá trefa – Hana Konopiská
