BunnyGirl

Krásný den všem :)

Je mi 31 let, a zabývám se výrobou šperků, převážně naušnic.  Je to pro mě koníček, relaxace a ve finále pocit štěstí, že po nějaké době určitého úsilí, vynaložení všech sil, ztrácení nervů a krocení klepajících se rukou je vidět výsledek.

Nemám žádnou uměleckou historii. Kromě toho že jsem jako malá odlívala prstýnky z roztavených céček. Na základce jsem se absolutně nechytala když všichni ostatní kroutili dráty z mědi. Možná mě to nebavilo proto, že to dělali všichni ostatní, a nebo taky proto, že nemám ráda měď. Potom přišla vlna drhání, která se mi taky úspěšně vyhnula. Následovalo pletení náramků přátelství. Radši jsem si narychlo mezi pletačema udělala kamarády, abych takový náramek obdržela, než bych si ho sama udělala. Nestrhly mě ani keramický kroužky ani jiný kreativní atrakce.

No a teď,  když všichni ostatní asi čas nemají, zapomněli na náramky přátelství a na kroucení mědi, tak já jsem se probudila a začala jsem kroutit ty drátky a navlíkat korálky. Hlavní důvod proč jsem začala, bylo udělat si pro sebe něco osobitýho, něco co mě vyjádří, co mě podtrhne, co nikdo jiný nemá.

Miluju celý ten proces práce. Bohudíky mám zaměstnání, u kterýho můžu mít po stole poházený nýtky, kleště a korálky. Moje trapná nudná práce mě tak nezdržuje od tvoření.

Nejradši ale pracuju doma. Rozložím si kolem sebe všechny ty poklady a jsem nesmírně šťastná. Každý korálek mi připadne jako malý poklad, a přemýšlím jak ho zvýraznit, co s ním udělat, aby vynikl. Tolik bych toho chtěla udělat. Pohrát si s korálkama, se stříbrnýma přívěskama, dát je dohromady a vytvořit něco hravýho a svým způsobem originálního. Pořád to všechno beru jako hru a moc mě to baví.