CZBarbucha

Nikdy jsem nebyla příliš společenský tvor, nejčastěji bylo mě nalézti s knihou kdekoliv zašitou. Ale v dospělosti s různými koníčky a zájmy přece jen přišla potřeba alespoň trochu se družit, aby člověk každý den znovu a znovu neobjevoval Ameriku, případně nevynalézal kolo.

A tady na Fleru jsou k tomu úplně báječně zařízené kluby. Poklábosit, nechat si poradit, případně radu dát (taky něco za ta léta umím, třeba vařit v malé panelákové kuchyňce pro regiment), načerpat inspiraci a sílu. A v neposlední řadě - připojit se ke swapu. Vážení, to je úžasný svět, ten jsem si zamilovala na první pohled. Můj úplně první swap měl sice malou kaňku na kráse, protože jsem se nikdy nedověděla, jestli můj dárek došel v pořádku a jestli se aspoň trošku líbil, ale udělala jsem něco jen tak pro radost a jiného takového posla radosti jsem zase dostala, to se mi moc líbí. A hlavně mě to trochu vytáhne z té ulity praktičnosti, ve které se teď schovává veškeré moje tvoření, a dovolí mi trochu roztáhnout křídla a vyrobit něco tak, jak mi srdíčko radí... Takže lovím a pilně probírám kluby a když na mě vykoukne možnost si zaswapovat, jdu do toho.

A protože vím, že většinu swappartnerek potěší, když mají jasno v tom, pro koho, píšu, že jsem taková obyčejná máma moc dětí, nejraději modrou barvu, přírodní materiály, jednoduché tvary, troška romantického zdobení nezaškodí, naušnicemi nic nezkazíte, praktické věci potěší a hlavně, ať vás to baví.

Zdravím všechny návštěvníky mého profilu. Tak předně, proč prodávající, když nic neprodává?

To je jednoduché, ruka byla prostě rychlejší než mozek, to se prostě některým matkám stává. A nějak jsem byla líná řešit s Adminem změnu. A také jsem si myslela, že by to vlastně mohla být šance podělit se o tu spoustu nápadů, které se líhly v mé hlavince. A navíc jsme zrovna tou dobou s kamárádkou, taktéž kancelářskou krysou jako jsem já, trpěly smutnou pravdou, že po nás nezůstává nic hodnotného. Ne že by práce asistentky někdy byla úplně zbytečná, té tvořivosti, organizačního umu a zapálení pro věc je tam třeba jako jinde, ale my měly na mysli spíše nějakou tu trvalou hodnotu v podobě hmoty. Kamarádka byla ve svém volném čase v zajetí fima a korálků a já tak nějak našlapovala kolem šicích strojů, které se mi hromadily doma. k tomu jsem ještě zdědila po babičce obrovkou hromadu látek. Znáte tu vůni babiččiny skříně, že jo, to je prostě krása.

Jenže rok s rokem, měsíc s měsícem a týden s týdnem se scházely a my nějak nedokázaly dotáhnout tu "akci" do konce. Takže o necelých pět let, o celé čtyři děti (dvě její, dvě moje, čtyři sice dohromady mám, ale mít je během pěti let, to bych si tu asi s vámi nepovídala) jsem tu stále jen na kukandu a nakupování (a to zas jóóó, to já rada, nakupovat na fleru se mi líbí). Takže mi dejte ještě trochu času a on přijde den, kdy konečně něco z toho, co vyrobím, okamžitě neupotřebí nikdo z rodiny ani přátel a zbude i na Vás... Já se na ten den těším. Mějte se krásně a prohlížejte fler, je tu dobře.